Emanuel Moravec

Symbol zrady a kolaborace, ministr školství a lidové osvěty v Protektorátu Čechy a Morava - Emanuel Moravec (1893) pocházel z rodiny vzdělaného obchodníka, který chtěl svému synovi umožnit studia techniky, ovšem červen 1914, atentát na následníka trůnu a následné vypuknutí válečného konfliktu, vehnaly mladého Moravce do monarchistické armády. Kupodivu tehdy dvacetiletiletému odvedenci bylo proti mysli bojovat za císaře pána a hlasitě dával najevo slovanskou vzájemnost! V březnu 1915 se dostal do ruského zajetí a vlastně mu to ani moc nevadilo, dokonce stál u zrodu československých legií, aktivně se zúčastnil sibiřské anabáze do Vladivostoku, kde se spřátelil s generálem Gajdou, kterého však v rozhodující chvíli (již jako povýšený kapitán) zradil a následné nepřátelství mezi oběma muži přetrvávalo mnoho let. Paradoxně byl v té době Moravec vnímán jako stoupenec masarykovského pojetí demokracie, zatímco odvážný Gajda se stal obětí politických intrik (Gajdova aféra 1926-27), což jej nakonec zahnalo do řad českých fašistů. Uznávaný vojenský teoretik Moravec začal šphat po zádech jiných až do redakce prestižních Lidových novin, byl také vybrán z velkého počtu uchazečů ke studiu na Vysoké škole válečné - jeho vojenská kariéra strmě stoupala. Již v r. 1935 zaujal českou veřejnost svou "předtuchou" Obrana státu, kde se zamýšlel nad dopady další případné války s Německem. I jeho další odborná studie Vojenský význam Československa ve střední Evropě vzbudila velkou pozornost zejména v zahraničí. Jeho slabinou se staly menší finanční machinace, které však tehdejší vojenské špičky nenápadně smetly ze stolu. Nejen finančně, ale i morálně osudnými se mu staly i vztahy se ženami - první manželku Helenu si přivezl z Ruska, společně vychovávali syny Igora (po válce skončil jako vrah a příslušník SS na popravišti) a Jiřího. Románek s mladinkou Slovenkou Ilonou ukončil první svazek, ovšem více než dvacetiletý věkový rozdíl přispěl ke krachu Moravcova druhého manželství - oběma manželkám vyplatil velice slušné vyrovnání. V době tuhé heydrichiády se Moravec oženil potřetí, opět s o mnoho mladší Jolanou (bývalou služebnou jeho předešlé ženy) - to už se v kuloárech hovořilo o jeho pedofilních sklonech. Historikové se však shodují v tom, že zásadní zlom, vedoucí ke zradě a udavačství přinesl Mnichov 1938 - tehdejší plk. Moravec chtěl německé invazi (stejně jako mnoho dalších - gen. Prchala, J. Šverma, P. Zenkl) vzdorovat a raději zemřít v boji než se nechat se zbraní v ruce odzbrojit... Exilová vláda v čele s E. Benešem rozhodla jinak a okleštění Československa o pohraniční oblasti znamenalo pro vojáka Moravce, v listopadu 1938 předčasně penzionovaného, osobní tragédii. Moravcovu deziluzi potvrdila rehabilitace generála Gajdy, jeho dávného nepřítele, noviny už o jeho články neměly zájem, je tedy nasnadě, jak rychle se člověk stane zrádcem vlastní země! Bývalý legionář a stoupenec Masaryka podal příliš ochotně ruku nacistům a stal se jedním z nejpilnějších donašečů (dalším "snaživcem" byl novinář Karel Lažnovský, šéfredaktor Českého slova, údajně za nevyjasněných okolností otráven). Svůj "jidášský plat" si Moravec, velký přítel K. H. Franka, skutečně zasloužil - řečnil, brojil i udával stovky nevinných, třásli se před ním i ostatní členové protektorátní vlády, dokonce ani s blížícím se koncem války své pronacistické názory nezměnil. Jen několik dnů před osvobozením Prahy se ministr školství ponížil natolik, že svého dlouholetého rivala Gajdu požádal o vzdání se Američanům - Gajda jím pohrdal a odmítl. Němci pro něj poslali ozbrojený doprovod, ovšem Moravec viděl bezvýchodnost situace a během přesunu se poblíž Chotkových sadů sám zastřelil, byl ve spěchu pohřben a o měsíc později vyhrabán a identifikován. Navždy zůstane záhadou, jak mohl tak vzdělaný a zkušený voják klesnout tak hluboko a zahodit úctu, kterou si za první republiky svým masarykovským postojem u lidí vydobyl. Navždy také zůstane jméno Emanuel Moravec synonymem promyšlené kolaborace a mravní sebedestrukce.