Balrádž Sahní

Balraj Sahni - indický herec. Původně nadaný student se toužil stát spisovatelem. Začal v mládí, společně s bratrem Bhishamem Sahnim (1915–2003, hindský spisovatel). Oba nevynechali jedinou příležitost každý poznatek zaznamenat, literárně zpracovat a archivovat. Později odešel studoval literaturu do Láhauru (dnes leží město v Pákistánu). Pracoval jako novinář, publicista, docent hindštiny a angličtiny. Jak se dostal k filmu, není ani jasné a není znám ani jeho první film. Trvalo to roky a bylo to snad po krůčcích přes divadlo. Dělal korektury textů, překlady. Jeho první žena Damayanti byla divadelní herečka. Měl také krásný hlas a místní rozhlasová stanice jej zaměstnala jako spíkra. Mluví se o tom, že odtud dostal nabídku k dabování, ale v té době to byl nesmysl. Za rozkvětem indického filmového průmyslu, mezi oběma válkami, stál totiž analfabetismus a snaha o národní sebeurčení. Dnes americká produkce válcuje Evropu, britské se to v Indii nepovedlo. Indové totiž s radostí britské filmy opatřili titulky a poslali na venkov. Místní neuměli číst a zklamaně odcházeli. Tím se uvolnilo místo pro domácí tvorbu. V roce 1946 hrál v DHARTI KE LAL režiséra Khwaje Ahmada Abbase. Rok nato již bydlel v Bombaji a nic nenasvědčovalo tomu, že se nesmazatelně zapíše do dějin indického filmu. Přelomovým snímkem se stal film DVA AKRY ZEMĚ z roku 1953. Ukázka na https://www.youtube.com/watch?v=vD-AWCj9Chc. V západním Bengálsku žije rolník jménem Sambu. Majitel půdy jej vypoví z pozemku, který má cenu 235 rupií a bude jej kupovat stavební firma. Sambu živí rodinu a pokud by se měl stěhovat, zasít a čekat na úrodu, znamenalo by to smrt hlady. Vypravil se do Kalkaty, aby si jako řidič rikši vydělal peníze. V jeho roli se mísila bída s hlubokou lidskostí a není divu, že film prorazil do východního bloku. U nás se promítal v rámci Filmového klubu. Bimal Roy, který film režíroval, se inspiroval De Sicovými ZLODĚJI KOL a nikdy se tím netajil. Pokud na YouTube zadáte DO BIGHA ZAMIN, naleznete zde celý film. Starším připomene sovětské filmy a doporučuji jej ekonomům. V době vzniku byla Indie a Čína na stejné startovní čáře. Indie kladla obrovský důraz na znárodněné zemědělství. Milióny malých rolníků s motykami byly vděčnými voliči, což se nakonec ukázalo jako chyba. Čína kopírovala Japonsko a přeorientovala se na průmysl a elektroniku. Indie má dnes obrovské problémy s odbytem svých výrobků. V další kariéře čekalo na Balraje Sahniho již jen pár filmů, vždy ale hrál těžké role. Ať už pomatence v GARAM COAT, nebo radikálního básníka v SONE KI CHIDIYA. Jeho partnerkami byly herečky Nargis, Meena Kumari, Vyjayantimala, či Nutan, takže první liga indické kinematografie. V roce 1957 režíroval film LAL BATTI, šest let před tím napsal scénář k BAAZI. V šedesátých letech vedl levicově-politickou divadelní skupinu „Juhu“ a vrátil se k psaní. Roku 1971 mu vyšly paměti, dva roky poté natočil poslední film GARM HAWA podle námětu Ismata Chughtaia. Byl to zároveň jeho poslední úspěch. Z mezinárodního festivalu v Cannes si film odvezl Palme d'Or (tedy Zlatou palmu). Balraj Sahni patřil k intelektuálům indického filmu. Politicky byl orientován značně vlevo. Hercovu popularitu v Asii a Sovětském svazu využila indická vláda a herec obdržel diplomatický pas. S vládními delegacemi obrážel cizí země, možná i z tohoto důvodu neměl na filmování tolik času. Jedná se o vývoz (dovoz) známých tváří za účelem zpopularizovat vlastní zemi, projevit vstřícné gesto hostitelům a prolomit ledy při jednání. V ČR to byla např. americká velvyslankyně Shirley Temple-Blacková. Herec zemřel 13. dubna 1973 v Bombaji.