Claude Winter

Francouzská herečka Claude Winter celý svůj umělecký život zasvětila divadlu a byla také první ženou ve vedení nejslavnějšího francouzského divadla Comédie Française, naproti tomu ve filmu nebo televizi hrála jen výjimečně. Narodila se jako Claude Wintergerst v čínském přístavu Tianjin, kde v té době sídlila početná židovská komunita z různých evropských zemí. Po druhé světové válce se rodina vrátila do Francie a Claude začala studovat herectví na pařížské konzervatoři, její profesorkou byla významná herečka Béatrice Dusanne. Ještě před dokončením studií debutovala na stříbrném plátně nevelkou rolí v Hunebellově komedii DEJTE SI POZOR NA BLONDÝNKY (Méfiez-vous de blondes, 1950). V komedii CRAINQUEBILLE (1953) dostala již větší příležitost v postavě mladé advokátky. Po dokončení hereckých studií nastoupila do angažmá v divadle Comédie Française, kde setrvala následujích 35 let. Na nejvýznamnějším francouzském jevišti dostala první příležitosti například v Pirandellově hře Šest postav hledá autora, pod vedením významných divadelních režisérů pak hrála velké ženské role v osvědčených kusech francouzské klasiky jako Ruy Blas, Lakomec, Tartuffe, Dáma od Maxima nebo Cyrano de Bergerac. Je obecně známo, že divadlo Comédie Française nerado uvolňovalo své herce k práci u filmu, herci ostatně sami vytížení divadlem ani film nevyhledávali. Claude Winter se řadu let objevovala pouze příležitostně v televizi, kde hrála v seriálech nebo adaptacích divadelních her. V divadle mezitím na přelomu 70. a 80. let začala častěji účinkovat v díle ruských klasiků, například v Dostojevského Idiotovi. Za zmínku stojí, že v Čechovově Rackovi (1980) ji režíroval Otomar Krejča, který tehdy ve Francii příležitostně působil. V polovině osmdesátých let dostala dvě zajímavé herecké příležitosti ve filmu; manželský pár s J. L. Trintignantem vytvořila v dramatu V DOBRÉM ROZMARU (Le bon plaisir, 1984), další velkou roli manželky hlavního hrdiny hrála v Tavernierově NEDĚLI NA VENKOVĚ (Un dimanche a la campagne, 1984). Od dubna do června 1988 zastávala Claude Winter dočasně post ředitelky Comédie Française a byla historicky první ženou v tomto úřadu (o něco později byla taktéž dočasnou ředitelkou další významná divadelní herečka Catherine Samie). V roce 1988 byla Claude Winter jmenována v Comédie Française čestnou členkou a divadlo opustila. Na jevišti stála naposledy v témže roce v Millerově slavné hře Smrt obchodního cestujícího. Díky odchodu z divadla se začala koncem osmdesátých let častěji objevovat před kamerou, hrála například v úspěšném seriálu BURZIÁNI (Les grandes familles, 1989) nebo v historickém filmu LÉTO REVOLUCE (L´été de la revolution, 1989). V mezinárodním měřítku se zviditelnila rolí matky hlavního hrdiny trpícího nemocí AIDS ve filmu NOCI ŠELEM (Les nuits fauves, 1992). Po několika dalších vedlejších postavách se naposledy objevila jako babička ve filmu SCHŮZKA S ANDĚLEM (Rendez-vous avec un ange, 2010). Claude Winter zemřela v Paříži 25. dubna 2011 ve věku osmdesáti let.