Antonín Soukup

Typický představitel bodrých korpulentních chlapíků Antonín Soukup se narodil v Praze a do uměleckého světa (v širším slova smyslu) vstoupil už ve školních letech, když pro prvního českého filmového herce (a pražského patriota) - Josefa Švába - Malostránského složil několik žertovných kupletů. Mladičkého Soukupa zlákalo na prahu zletilosti učinkování v ochotnickém souboru Na Marjánce v pražském Břevnově, ovšem jeho profesionální herecká dráha začla teprve u kočovné divadelní společnosti ředitele Kaňkovského v r. 1921. Během následujících deseti let hostoval jak v dalších kočovných souborech (Východočeská společnost, Společnost Josefa Burdy), tak i kamenných divadlech v Ostravě, Olomouci nebo v Brně. Po "učednických" letech se vrátil zpět do rodné metropole a již jako zralý čtyřicátník zúročoval své zkušenosti - údajně i v několika němých filmech, ale toto tvrzení nelze doložit. Oficiálně se A. Soukup do světa filmu uvedl rolí starosty Ondruše v operetní komedii U svatého Antoníčka (1933) a po celá čtyři následující desetiletí hrával vedlejší úlohy těchto starostů, konšelů, hostinských, kuchařů či farářů. Jeho menší kulatější postava a dobrácký obličej ho stejně jako např. známější persony první republiky - Františka Černého (1904-63) nebo Sašu Rašilova (1891-1955) přímo předurčovaly k těmto povětšinou komickým rolím. Za svou dvaačtyřicetiletou kariéru se Antonín Soukup, který začal hrát také ve dvaačtyřiceti, objevil v bezmála 90 hodnotných, ale i méně náročných filmech - ztvárnil strážníka v dramatu Maryša (1935), faráře v Jedenáctém přikázání (1935) nebo dalšího starostu v dnes už pozapomenuté veselohře Děvčátko z venkova (1937). Díky dodnes velmi populárním (dokonce i kritiky oceňovaným) komediím - např. "burianovská" U pokladny stál (1939) , historické Počestné paní pardubické (1944) nebo pamětnická klasika Prstýnek (1944) si A. Soukupa pravidelně připomeneme v častých reprízách jako portýra nebo věčně hladového konšela či starostu Marčana, jemuž zdatně sekunduje Darja Hajská (1911-81) v roli jeho manželky. V dalších letech pokračoval nevelkými rolemi ve filmech - např. Jan Roháč z Dubé (1947), Císařův pekař a pekařův císař (1951), Haškovy povídky ze starého mocnářství (1952), Jestřáb kontra Hrdlička (1953), Dobrý voják Švejk (1956) nebo kuchař v pohádce O medvědu Ondřejovi (1959). Na prahu sedmdesátky se přehrál většinou už do rolí dědečků a staříků - Chlap jako hora (1960), Zázračný hlavolam (1967) nebo Zabil jsem Einsteina, pánové... (1969). Jedinou hlavní roli ztvárnil A. Soukup v absolventském snímku posluchače FAMU Jana Ekla Poslední rozhovor (1973), kde v roli prarodiče bilancuje svůj život. Na sklonku své filmové kariéry (a potažmo i života) se tento vitální herec objevil v úspěšné komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), kde "konkuroval" hubaté Věře Ferbasové (1913-76) na výstavě psů a ve špionážním dramatu Případ mrtvého muže (1974). Jeho úplně poslední rolí byl zvědavý a aktivní pražský důchodce se svým "ohařem" v kultovním seriálu Chalupáři (1975). Bohužel premiéry Chalupářů ani Případu mrtvého muže se již Antonín Soukup nedožil - zemřel náhle v požehnaném věku téměř 84 let, nicméně v postavách dobromyslných tlouštíků si jej připomínáme dodnes.