Josef Kotek

Dirigent, redaktor, sbormistr a účinkující Josef Kotek odmaturoval na mladoboleslavském gymnáziu, aby mohl studovat právnickou fakultu pražské University Karlovy, z níž však byl z politických důvodů po únoru 1948 vyloučen. Kotek proto pracoval nejprve jako dělník a později jako pomocný úředník než proslul na postech muzikologa či publicisty. Josef Kotek se do dějin domácí kulturní scény zapsal též jako zakladatel uměleckého rodu Kotků, neboť jeho manželkou byla herečka a zpěvačka Alena Havlíčková – Kotková, jeho synem je režisér Petr Kotek a vnukem pak herec, hudebník, moderátor a zpěvák Vojtěch Kotek. Josef Kotek mohl ve svém vysokoškolském vzdělání pokračovat až po určitém uvolnění politických poměrů v zemi, proto přistoupil ke studiu hudebních věd na pražské Karlově univerzitě až v pol. 5o.let minulého století a zároveň navštěvoval obor dirigování na pražské Hudební akademii múzických umění. Kotek díky ukončenému vysokoškolskému vzdělání krátce pracoval coby sbormistr Souboru Zdeňka Nejedlého při Ministerstvu zahraničního obchodu Československé republiky. Josef Kotek pracoval na přelomu 5o. a 6o. let jako redaktor časopisu Hudební rozhledy a celý svůj život, až do odchodu do důchodu, působil coby odborný vědecký pracovník Ústavu pro hudební vědu Československé akademie věd se specializací na výzkum populární hudby. V souvislosti se svým pracovním zaměřením byl Kotek členem poradní komise pro zábavnou hudbu při ministerstvu kultury, členem několika redakčních rad časopisů Melodie; Gramorevue nebo Hudební věda; a mimo to i hudebním referentem deníku Mladá fronta. V pozdějším věku začal Kotek vyvíjet i rozsáhlou publicistickou činnost nejenom ve výše uvedených periodických tiskovinách, ale také v různorodých sbornících, ke kterým lze zařadit například publikace Dějiny české populární hudby a zpěvu 19. a 2o. století; Taneční hudba a jazz, Slovník české hudební kultury nebo Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. S Kotkem a jeho autorskou tvorbou se zmamovali také posluchači Československého později i Českého rozhlasu, neboť pro toto médium připravil nespočet pořadů o české populární hudbě. V odkazu pro další generace tak hlavní význam tvorby J. Kotka spočívá v soustředěné celoživotní práci věnované výzkumu dějin české populární hudby od počátku 19. století do 2. poloviny 2o. století. Kotek ve své práci postupoval systematicky od orientace v rozsáhlé pramenné základně ke sběru dílčích materiálů, nevyhýbal se vytváření bibliografických knih věnovaných jednotlivých osobnostem, jako například J. Pospíšilovi; či předběžnému shrnutím konkrétních žánrů, jak to dokázal v titulech Kronika české synkopy a Od rejdováku k rocku. Díky Kotkově literární práci tak mají naše kulturní dějiny nejen relativně vyčerpávající syntézu v hudební oblasti, ale zároveň s ní i pevný základ pro další badatelskou práci jeho následovníků, žáků či těch, kteří se na jemu podobnou cestu někdy v budoucnosti teprve vydají. Kotek jako velmi výrazná osobnost ve svém daném oboru byl několikrát sám zahrnut do rozličných encyklopedií nebo sborníků a proto se s ním setkáme například v Československém biografickém slovníku nebo v několika dílech rozsáhlé a každoročně aktualizované publikace Kdo je kdo i v díle zabývajícím se konkrétně jen hudbou Kdo je kdo v současné české muzikologii. Josef Kotek se coby zdatný odborník na dějiny domácí hudební scény a fundovaný muzikolog dostal před televizní kamery a tak jsme jej měli možnost vidět v rozsáhlém televizním dokumentárním seriálu Bigbít mapujícím historii české a slovenské rockové hudby. Josef Kotek zemřel ve věku 81 let. Bibliografie (autorská – výběr): 1969 – Šlágrový trh v Československu 1949–1966 podle prodejnosti československých gramofonových desek; 1985 – Od rejdováku k rocku aneb Historie české populární hudby v kostce; 199o – O české populární hudbě a jejích posluchačích; 1994 – Dějiny české populární hudby a zpěvu 19. a 2o. století do roku 1918; 1998 – Dějiny české populární hudby a zpěvu 19. a 2o. století v letech 1918 – 1968; … Bibliografie (spoluautorská – výběr): 1969 – Sjezd swingařů aneb Desetiletí české swingové hudby 1939 – 1949; 1974 – Doctor Swing redivivus aneb Za znějící historií českého swingu 3o. až 5o. let; 1975 – Kronika české synkopy I aneb Půlstoletí českého jazzu a moderní populární hudby v obrazech a svědectví současníků v letech 19o3 – 1938; 1976 – Písničky a songy E. F. Buriana; 1979 – Kocourkovští učitelé; 1981 – Smích Červené sedmy aneb Ze zlaté doby českého kabaretu; 1982 – Jaroslav Ježek a orchestr Osvobozeného divadla 193o – 1938; Jazzové klávesy Jiřího Verbergera; 1985 – Šantán s červenou lucernou aneb Ať žije Baj-Kaj-Laj!; 199o – Kronika české synkopy II aneb Půlstoletí českého jazzu a moderní populární hudby v obrazech a svědectví současníků v letech 1939 – 1961; Osvobozené divadlo za války aneb Co vzkazovali V + W přes oceán domů; … zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy