Jan Richter

Jan Richter pocházel z Prahy z prostých poměrů a početné rodiny, datum jeho narození není zcela přesně známo, prameny uvádějí 16. června 1892 nebo 6. května 1896. Richter se vyučil papírníkem, od dětství zároveň hrál ochotnické divadlo. K profesionální dráze na jevišti jej přiměl herec Eman Fiala, který se do Richterovy rodiny přiženil. Jan Richter začal s kabaretními výstupy, později účinkoval v proslulé Aréně na Smíchově, od roku 1925 až do své předčasné smrti byl pak členem Divadla Vlasty Buriana. Herectví Jana Richtera bylo založeno především na živé gestikulaci a osobitém humoru v mluvě. Jeho velkou devízou byla fenomenální paměť, díky níž mohl kdykoli zaskočit za jiného herce, nezastupitelné místo na jevišti měl také jako jeden z mála schopných protihráčů improvizujícího Vlasty Buriana. Na filmovém plátně vytvořil Jan Richter přes šedesát rolí, uplatnil se v němé éře i zvukovém filmu. Jeho první rolí byla postava lupiče v Lamačově komedii CHYŤTE HO! (1924), která měla premiéru na Nový rok 1925. V němém filmu Richter vytvořil dalších 27 postav, jednalo se o vedlejší až epizodní role v titulech různých žánrů, převážně se jednalo o druhořadé veselohry či melodramata, objevil se ale i v kvalitních přepisech stěžejních literárních děl (LUCERNA, 1925; DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK, 1926). Do zvukového filmu vstoupil Jan Richter epizodou souseda v komedii ON A JEHO SESTRA (1931) s Vlastou Burianem. Je pochopitelné, že s Burianem jako svým divadelním zaměstnavatelem hrál Richter častěji (TO NEZNÁTE HADIMRŠKU, 1931; ANTON ŠPELEC OSTROSTŘELEC, 1932; FUNEBRÁK, 1932; LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE, 1932; POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI, 1933). Objevil se ale i ve filmech jiných tvůrců, například po boku Jana Wericha (PENÍZE NEBO ŽIVOT, 1932; U NÁS V KOCOURKOVĚ, 1934; HEJ RUP!, 1934). Jan Richter byl ve 30. letech oblíbeným figurkářem pro typově podobné role pobudů, zlodějů, ale také například hostinských. Spolupracoval se všemi nejproduktivnějšími tvůrci prvorepublikového filmu a například v posledním roce života točil s Fričem, Wassermannem, Cikánem, Slavínským a Lamačem. Posledním Richterovým filmem byla komedie ULIČNICE (1936), kde hrál vězně. Příčinou Richterova předčasného úmrtí byl mimo jiné nespoutaný bohémský život spojený s nadměrnou konzumací alkoholu. Stejně jako je nejasné datum narození, tak i u data úmrtí jsou uváděna data – 7. září 1936 nebo 15. září 1937. Vzhledem k poměrně rychlému nasazování natočených filmů do kin je však pravděpodobnějším datem Richterova úmrtí až rok 1937, protože jeho poslední filmy měly premiéru na podzim 1936.