Irène de Trébert

Herečka, zpěvačka a tanečnice Irene de Trebert patřila na přelomu 40. a 50. let k populárním osobnostem francouzského kulturního dění, v jejím životopise se ale dodnes jeví jako nejatraktivnější informace o jejím narození. Narodila se na palubě výletní lodi Pierre le Grand, ale i když známe přesné datum, nevíme, kde přesně se tak stalo, stejně tak jsou zdroje skoupé na informace o jejích rodičích, otec Victor de Trebert ale pravděpodobně působil v diplomatických službách. Irene se od dětství věnovala tanci, již v pěti letech byla členkou dětského baletního souboru pařížské Opery, později vystřídala několik dalších divadel, v roce 1935 odcestovala do Spojených států, kde pokračovala v úspěšně nastartované kariéře tanečnice. Do Francie se vrátila v roce 1938, k tanci připojila zpěv, do této doby se také datuje její první filmová role v komedii TŘI STŘELCI V OPEŘE (Trois artilleurs a l´opéra, 1938). Jako zpěvačka se mezitím začala prosazovat také v rozhlase, natáčela gramofonové desky a spolupráce s předními muzikanty vyústila v její poměr s hudebním skladatelem Raymondem Legrandem (1908-1974). Legrand byl sice ženatý, ale s Irene de Trebert měl později syna Michaela Patricka Legranda (*1943). Kabarety, muzikály, hudební revue, nahrávací studia, to byl její svět za druhé světové války. Příznačnou přezdívku jí vynesla hlavní role v nenáročné, ale ve své době úspěšné hudební komedii MADEMOISELLE SWING (1941). Její přímá kolaborace s německými okupanty není dokázaná, ale Francie – ostatně jako i jiné země – se po válce mstila umělcům, kteří byli za války úspěšní a měli se dobře. Irene de Trebert navíc přitížila aktivní účast na turné po Německu v roce 1942. Konec války pro ni tak znamenal desetiměsíční zákaz činnosti, v roce 1945 se navíc rozešla s Raymondem Legrandem. Ve druhé polovině 40. let se pomalu začala vracet na jeviště, znovu účinkovala na populárních scénách zaměřených na hudební produkci (Théâtre des Variétés, Alhambra). Počátkem padesátých let se znovu objevila ve velkých rolích v několika filmech (KRÁL BLABLABLA – Le roi Blablabla, 1951; TEN DAREBÁK ANATOL – Ce coquin Anatole, 1952). V roce 1955 založila v Paříži taneční školu, kterou pak vedla přes dvacet let. Na filmovém plátně zazněl její zpěv znovu po dlouhých letech v okupačním dramatu LACOMBE LUCIEN (1974). Irene de Trebert zemřela 13. května 1996 ve věku 75 let.