Deborah Kerr

Deborah Kerr se narodila v Helensburghu – Skotsko 30.9.1921 ve Velké Británii. Otec byl projektantem a stavebním inženýrem. Jako mnoho jejích předchůdkyň i Deborah – Jane navštěvovala baletní školu, a na jevišti se poprvé objevila v roce 1938. Protože se ale už v pubertě velice vytáhla bylo jí řečeno, že by byla na baletku příliš vysoká, a že by se měla raději věnovat zpěvu, a nebo herectví. Začala tedy navštěvovat Hick Smale Dramatic School, kterou vedla její teta, populární rozhlasová hlasatelka a herečka. Debora hrála poprvé v Londýně v regentském parku s divadelní společností z Oxfordu. K filmu se dostala v roce 1941, kdy dostala od anglického filmového producenta Pascala nabídku, na roli v komedii: Major Barbara. Díky úspěchu se oblíbenou herečkou stala téměř přes noc. Hraje po boku Jamese Masona ještě v tomtéž roce ve filmu - Hatterś Castle, za čas následuje zajímavá trojrole v Život a smrt plukovníka Blimpa. Během natáčení filmu - Povídky Cantenburské v roce 1944, se dozvěděla závratnou zprávu – její agent jí zařídil filmování v Hollywoodu u studia Metro Goldwyn Mayer. Debbie, jak jí říkaly kamarádky v Anglii, dostala u MGM hlavní roli jeptišky v drama - Černý narcis, který byl dokončen v roce 1947. Film se stal nejen bombou v USA, ale i v Evropě, především však v domovině Deborah ve Velké Británii. Současně získává od amerických kritiků cenu « herečka roku ». Díky svému opravdu velice kultivovanému vystupování a vyjadřování je obsazována do rolí kultivovaných dam. Ve filmu : Doly Krále Šalamouna z roku 1950, kde si po jejím boku a po boku Stewarta Grangera zahrál i roli dobrodruha a padoucha i náš Hugo Haas, přináší do tohoto dobrodružného filmu jinou a zajímavou vlastnost - je křehká, něžná, ale přece pevná, je to žena-dáma v nebezpečí. Ve Quo vadis ? hraje s Robertem Taylorem, a její krásná, i když trochu odtažitá Lygie je to pravé pro toto historické dílo podle románu Henryka Sienkievicze. Naprosto jiná role - Karen, cizoložná, smyslná, manželka vojáka ve filmovém drama - Odtud až na věčnost, za kterou získala v roce 1953 nominaci na Oscara za nejlepší herečku. Tento film byl zařazen mezi sto největších romancí všech dob. V Hollywoodu se Deborah jasně uvedla jako herečka se vším všudy. Yul Brynner (Chris ze Sedmi statečných) byl jejím nepřekonatelným partnerem v muzikálovém filmu - Král a já, kde hrála vychovatelku Annu Leonowens – rok 1956. Její další jeptiška, tentokrát ve válečném filmu s R.Mitchumem - Bůh to vidí pane Allisone rok 1957, drama z roku 1958 - Oddělené stoly, nebo Chalk Garden – 1964, ale také prostá žena žijící a pracující na australské farmě ve Sundownes rok 1960, drama Beloved Infidel po boku Gregory Pecka v r. 1959, a nebo jiná parketa v příjemné komedii -Tráva je zelenější, s výborným Cary Grantem rok 1960. Od roku 1968, se rozhodla opustit filmové ateliéry, a věnuje se práci pro divadlo, televizi a rozhlas. Je velmi úspěšná na Broadwayi, a protože byla uznávaná divadelní herečka, a bylo to divadlo, které zůstalo její velikou láskou, cítí se brzy zpět jako ryba ve vodě. Na počátku let osmdesátých se Deborah pokouší svou kariéru dostat znovu do podvědomí diváků, a tak hraje v TV v britském televizním filmu - Svědek obžaloby rok 1982, a spolu s R. Mitchumem, který byl její dlouholetý kamarád spolu hrají v TV filmu - Reunion at Faibourgh. V Zámožné ženě hraje po boku mladé generace – s hercem Liamem Neesonem rok 1983. Byla nominována na Emmy. Někteří její herečtí kolegové se zmiňovali o tom, že nějaký čas žila s hercem Stewartem Grangerem, ale obecně je známo, že se poprvé provdala za letce Anthonyho Bartleyho v roce 1945. Porodila mu dvě dcery. Manželství bylo plné žárlivoti a nepříjemných scén.Anthony Bartley žárlil na svou ženu, na její slávu a peníze. V roce 1959 se rozvedli. Vdala se po druhé v roce 1960 P.Viertla, a žila s ním ve Švýcarsku. Deborah onemocněla na Parkinsonovou chorobou, ve věku 86 let umírá 16.10.2007 v Botesdale-Suffolk - Anglii. Její manžel Peter Viertel zemřel na rakovinu tři týdny po ní. Marta.Holubová-clara.bow