Alexandr Bek

Alexand Alfredovič Bek se narodil 3.1.1903 v Saratově v rodině vojenského lékaře. Již ve svých šestnácti letech byl jako dobrovolník zapojen do činnosti v Rudé armádě, a to v oddělení pro armádní noviny. Po skončení bojů se stal profesionálním novinářem. S psaním prózy začal až v roce 1934, kdy byl vyslán jako novinář k napsání reportáží z průmyslové výstavby v Kuzněcku - novela Znamja /1934, Znamení/. V letech 1941 až 1945 byl válečným dopisovatelem a své zážitky zachytil do svých románů. V roce 1956 se stal spoluvydavatelem časopisu Literaturnaja Moskva. V Bekově tvorbě se objevují především dvě témata - hutnictví a jeho pokrok a válečné zážitky. Známým se stal až obsáhlejší novelou - Volokolamskoje šosse /1943 - Volokolamská silnice, česky Za námi Moskva/, která pojednává o nasazení Panfilovovy armády a středoasijských jednotek v kritické dny ohrožení Moskvy v roce 1941. K podobnému tématu se ještě vracel v novele - Neskolko dnej /1960, Několik dní/ a Rezerv generala Panfilova /1961, Záloha generála Panfilova/. K budovatelskému tématu se vrátil románem - Novyj profil /1951, Nový profil/ a v románu Žizň Berežkova /1956, Život Berežkovův/, který měl rozepsaný již z doby před vypuknutím války. Posledním románem Alexandra Beka, který měl být vydán již v roce 1965, ale pro jednoznačný protistalinský obsah k tomu nedošlo, vyšel až v roce 1986 - byl jím spis Novoje naznačenije /1986, Nová kariéra/. Tím se uzavřelo prozaické dílo prozaika a novináře. Alexandr Bek zemřel 2.11.1972 v Moskvě ve věku 69 let. Erkul