André Le Gall

Herec André Le Gall se krátce po druhé světové válce stal oblíbeným milovníkem francouzského filmu, dnes ale jeho jméno patří spíše mezi zapomenuté. Narodil se v Paříži a vyrůstal v nepříliš uspořádaných poměrech, školu opustil již ve čtrnácti letech, osvojil si nicméně základy angličtiny, které mu umožnily získat zaměstnání portýra v londýnském hotelu Ritz, kde později působil i jako barman. Mezitím se pokoušel o zpěv, s počátkem druhé světové války se ale musel vrátit do Francie a byl povolán do armády. Během aktivní účasti Francie v druhé světové válce se André Le Gall dostal poprvé do kontaktu s divadlem, když hrál v amatérském armádním souboru, po demobilizaci pak začal studovat herectví v proslulé škole René Simona. Před kamerou se poprvé objevil v komedii SBOHEM, LEONARDE (Adieu, Léonard, 1943). V následujícím roce hrál na jevišti v Anouilhově Antigoně v Théâtre de l'Atelier, významný režisér Louis Daquin mu pak svěřil hlavní roli v dramatu z prostředí horských vůdců ve Švýcarsku ZÁVRAŤ (Premier de cordée, 1944). Z jeho další filmografie se rozhodně sluší připomenout roli novináře Fandora v dnes již méně známé adaptaci slavné předlohy FANTOMAS (Fantômas, 1947). Z hlediska filmování byl pro Andrého Le Gall nejnáročnější rok 1949, kdy hrál velké role v šesti filmech, větší divácký ohlas zaznamenalo drama VRAK (L'épave, 1949), v němž vytvořil ústřední dvojici s Françoise Arnoul, naopak jeho další angažmá ve filmovém průmyslu mělo z komerčního hlediska sestupnou tendenci (VINEN? - Coupable?, 1950), dvakrát jej ke spolupráci přizval režisér Jean Gourguet do filmů s dětmi v hlavních rolích (HRANIČNÍ PÁSMO - Zone frontiere, 1949; MATČINO TAJEMSTVÍ - Le secret d'une mere, 1952). V několika poválečných letech odehrál André Le Gall velké role ve více než deseti filmech, zájem o něj ale brzy opadl a v dekádě padesátých let se před kamerou objevoval již jen výjimečně, a i když točil také v Itálii, jeho kariéra odezněla do ztracena. Až později si na něj vzpomněli tvůrci televizních seriálů, před filmovou kameru jej po dlouhé odmlce přivzal Jean-Pierre Mocky (ALBATROS - L'Albatros, 1971), uplatnil se také v dabingu. I když se počátkem 70. let zdálo, že Le Gallova herecká kariéra nabírá druhý dech, nebylo mu dopřáno dlouhého života; zemřel 25. června 1974 ve věku 57 let.