Emanuel Kovařík

Jméno herce Emanuela Kovaříka není dnes příliš známé, jeho tvář můžeme ale vidět v desítkách známých filmů od prvorepublikové éry až k počátku normalizace. Kovařík pocházel ze západočeských Horažďovic, jeho herecké začátky jsou zahaleny tajemstvím. Profesi herce se začal věnovat v roce 1937, když mu bylo třicet let, začal účinkovat zároveň na divadelním jevišti i ve filmu. Z dnešního pohledu těžko soudit, zda jevištní průprava předcházela prvním filmovým nabídkám nebo jestli až po filmovém debutu přijal první divadelní angažmá. V každém případě v roce 1937 nastoupil jako herec do Divadla Vlasty Buriana a v témže roce hrál ve dvanácti filmech. První malou roli úředníka ztvárnil v zapomenutém melodramatu SRDCE NA KOLEJÍCH (1937), objevil se ale i ve snímcích nepochybných uměleckých kvalit jako SVĚT PATŘÍ NÁM (1937) nebo PORUČÍK ALEXANDER RJEPKIN (1937). V několika filmech hrál s Věrou Ferbasovou, poprvé stál před kamerou i s Vlastou Burianem a jako detektiva jej můžeme zaznamenat v komedii TŘI VEJCE DO SKLA (1937). Příslušnost k Burianovu divadlu celkem logicky vyústila v účast v jeho dalších filmech (ULICE ZPÍVÁ, 1939; U POKLADNY STÁL, 1939; PŘEDNOSTA STANICE, 1941), v nichž hrál o něco větší role než v těch ostatních. V roce 1944 byla činnost Divadla Vlasty Buriana násilně ukončena, sám Burian byl zatčen hned po skončení války. Jeho bývalé divadlo zabrala závodní rada složená mimo jiné z herců, kteří Burianovi příliš nepřáli jeho úspěchy; byl mezi nimi i Emanuel Kovařík. Po znárodnění působila scéna pod názvem Divadlo kolektivní tvorby, její činnost však skončila již v roce 1946. Pro Emanuela Kovaříka to znamenalo ztrátu stálého angažmá, další získal až o dva roky později v karlínském divadle, tehdy pod názvem Divadlo umění lidu (1948-1956). Filmových rolí po roce 1945 výrazně ubylo, Emanuela Kovaříka ale můžeme zaznamenat například v roli Adama ve filmu NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK (1947). Když pak nastoupil do karlínského divadla, které tehdy vedli Oldřich Nový a Jan Werich, není nijak překvapivé, že se objevil po jejich boku ve dvou slavných filmech – v PYTLÁKOVĚ SCHOVANCE (1949) hrál inspektora, v historické komedii CÍSAŘŮV PEKAŘ A PEKAŘŮV CÍSAŘ (1951) se mihnul jako komorník u Langa. Po odchodu z Karlína v roce 1956 Kovařík ještě příležitostně vystupoval v zábavných programech a estrádách, v roce 1958 pak odešel do předčasného důchodu. Ještě potom ale dostal menší herecké příležitosti v kvalitních a známých filmech šedesátých let. Esesáka hrál v okupačním dramatu TRANSPORT Z RÁJE (1962), v dodnes svěží komedii KRÁL KRÁLŮ (1963) jej můžeme vidět jako fotografa, jako jeden z mnoha se objevil i ve dvou slavných muzikálech STARCI NA CHMELU (1964) a KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964). Práci pro film uzavřel nevelkými postavami vesničanů ve filmech BÍLÁ PANÍ (1965) a ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU (1966). Definitivně naposledy stál před kamerou jako zákazník v kadeřnictví v komedii ŽENY V OFSAJDU (1971). Emanuel Kovařík zemřel v Praze 4. ledna 1973 ve věku 65 let.