Karel Vochoč

Dlouholetý ostravský herec Karel Vochoč pocházel z pražského Žižkova a vyrůstal v dělnické rodině. Již jako dítě stál na jevištích Národního a Vinohradského divadla, byl také členem Kühnova dětského rozhlasového sboru. V době druhé světové války utekl do Jugoslávie a bojoval s Titovými partyzány. Po osvobození se vrátil do Prahy a jeho původ spolu s válečnou zkušeností vedl k členství v Komunistické straně, které do značné míry ovlivňovalo i jeho uměleckou dráhu. Původně pracoval jako dělník a chystal se absolvovat tzv. dělnickou přípravku, v roce 1948 ale bez odborné herecké průpravy nastoupil profesionální dráhu na divadelních prknech. Po roce 1948 bylo jeho první štací Horácké divadlo v Jihlavě, pak hrál v Oblastním divadle v Novém Boru, následovala dvě angažmá ve Slezsku – Opava a Český Těšín. V roce 1963 pak našel trvalé působiště ve Státním divadle v Ostravě, kde setrval až do svého předčasného úmrtí. Podle vlastních slov Vochoč inklinoval především ke komediálním rolím (Veselé paničky windsorské, Hrátky s čertem, Strakonický dudák), prokázal ale i schopnosti charakterního herectví v kvalitních dramatech z domácího i světového repertoáru (Obchodník s deštěm, Krvavá svatba), za svou kreaci v Gorkého hře Na dně získal v roce 1973 Hereckou cenu. V letech 1974-1981 byl v Ostravě i šéfem činohry. Podle některých pramenů hrál Karel Vochoč poprvé bezejmennou epizodu ve filmu TANKOVÁ BRIGÁDA (1955), prokazatelně lze jeho první zkušenost s kamerou doložit až s filmem LUCIE (1963). V témže roce pak dostal větší příležitost jako asistent Kobloch ve filmu MYKOIN PH 510 (1963). Roli předsedy Národního výboru Petona si zahrál v jednom z vrcholných děl československé kinematografie VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968). V sedmdesátých a osmdesátých letech hrál Karel Vochoč v pětadvaceti filmech, často ale v zapomenutých snímcích normalizační kinematografie, které se buď točily v Ostravě nebo vznikaly v gottwaldovském studiu filmů pro děti. Ze známějších filmů můžeme připomenout komedii KŘTINY (1981), kde opět ztvárnil postavu předsedy MNV. Do této doby spadá také jeho jediná hlavní role, a sice předsedy JZD v retrospektivním psychologickém dramatu TRNOVÉ POLE (1980). Více se ale zapsal do diváckého povědomí otcovskými postavami v mimořádně populárních příbězích ze života současné mládeže (VÍTR V KAPSE, 1982; DISCOPŘÍBĚH, 1987). Bohatá byla Vochočova spolupráce s televizí, a to především s jejím ostravským studiem. Účinkoval v řadě inscenací, pohádek a seriálů (KAMENNÝ ŘÁD, 1975; PŘÁTELÉ ZELENÉHO ÚDOLÍ, 1980; BEZ ŽENSKÉ A BEZ TABÁKU, 1981). Opět v Ostravě našel i bohaté uplatnění za rozhlasovým mikrofónem. Za svou uměleckou práci podmíněnou ovšem politickou angažovaností získal Karel Vochoč několik vyznamenání a v roce 1976 byl jmenován Zasloužilým umělcem. Karel Vochoč zemřel v Ostravě 12. července 1987 ve věku 57 let.