Eva Klenová

Divadelní herečka Eva Klenová, rozená Götzová, pocházela z rodiny s uměleckým zázemím, její otec František Götz (1898-1974) byl divadelním dramaturgem a kritikem, matka Joža Götzová (1898-1989) byla spisovatelkou. Eva Klenová se k divadlu dostala původně přes recitaci, na gymnáziu pak hrála ve Studentském divadle, kde svým vystoupením ve Strakonickém dudákovi zaujala natolik, že byla přizvána k hostování v Národním divadle. V letech 1940-1941 hrála pohostinsky v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, pak do konce války byla angažována v pražské Uranii (1941-1944) a vystoupila například v představeních Dívka se džbánem nebo Panny z Biskupské hory. Mezitím odmaturovala na gymnáziu a zároveň procházela hereckou průpravou, její školitelkou byla například slavná Růžena Nasková. Hned po válce nastoupila Eva Klenová do angažmá v Národním divadle, kde již zůstala natrvalo až do svého odchodu do penze (1945-1990). Hned ve své první sezóně alternovala s Marií Glázrovou hlavní roli ve hře Pražský žid, následovaly desítky rolí v domácím i světovém repertoáru, hlavní role jí byly svěřeny například v klasických kusech jako Lucerna, Radúz a Mahulena nebo Don Juan. Často hrála ale i vedlejší role, zato v představeních mimořádně úspěšných s více než stovkou repríz (Benátský kupec, Romeo a Julie, Naši furianti, Tomáš Becket). Za zmínku také stojí fakt, že v roce 1958 hostovala v Divadle satiry v Moskvě. Od Svazu českých dramatických umělců dostala v roce 1987 cenu za svůj výkon ve hře Výnosné místo. Spolu s prvními úspěchy na divadle se dostavily také filmové nabídky. Svůj debut odehrála shodou okolností právě po boku Růženy Naskové ve filmu U PĚTI VEVEREK (1944). Následně se objevila v menších rolích lyrických mladých dívek ve filmech ŘEKA ČARUJE (1945) nebo PANCHO SE ŽENÍ (1946). Další filmové role dostala až v padesátých letech, menší úlohou hraběnky Supovské se připomněla ve filmu JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA (1953), po boku Gustava Nezvala pak stanula ve společenském dramatu NEVĚRA (1956). Tím ale její aktivity před kamerou prakticky skončily, což je u sólistky činohry Národního divadla překvapivé, Eva Klenová se však kromě divadla realizovala i v dalších oborech, především jako překladatelka. Ve své překladatelské činnosti vynikla Eva Klenová především svými převody z ruštiny a do ruštiny (například libreta českých oper Její pastorkyňa nebo Rusalka), překládala ale i z francouzštiny, němčiny a angličtiny. Za svou překladatelskou činnost byla oceněna ministerstvem kultury Sovětského svazu. Příležitostně se věnovala i vlastní tvorbě, kromě básnické sbírky vydané ještě za války napsala libreto k opeře Hejtman Talafús (1957). Vynikla také recitací, absolvovala bezpočet zájezdových divadelních představení a od roku 1974 předávala své zkušenosti na Státní konzervatoři v Praze. V roce 1981 byla jmenována Zasloužilou umělkyní. Eva Klenová byla dvakrát vdaná; jejím prvním manželem byl herec a dramatik Bedřich Kubala (vystupoval pod uměleckým jménem Jaroslav Klíma, *1916), podruhé se provdala za dirigenta opery Národního divadla Zdeňka Chalabalu (1899-1962). Eva Klenová zemřela v Praze 17. srpna 1998 tři dny po svých 74. narozeninách.