Irena Netto

Polská herečka Irena Netto pocházela ze slezského města Dąbrowa Górnicza, kde vyrůstala v převážně německojazyčném prostředí. Narodila se 19. října 1899 a krátce po vzniku samostatného Polska se r. 1919 přihlásila na katedru dramatické výchovy varšavské Konzervatoře. Tu absolvovala roku 1922 , čímž se jí otevřela cesta k vlastní herecké produkci. Její jevištní debut se odehrál na scéně varšavského Dramatického divadla, postupně však vystřídala i další možnosti - mimo jiné hrála i v Redutě či v Divadelním studiu Stefana Žeromského. V letech 1926 - 1932 prošla divadly v Toruni a Katowicích, ale později se vrátila zpátky do hlavního města. Vystupovala tu především opět v Redutě, ale později se z rodinných důvodů věnovala hlavně práci v rozhlase. Rodinný rozpočet i své umělecké ambice pak naplňovala hlavně prací s dětmi a mládeží, pro které vedla dramatické kroužky a režírovala amatérská divadelní představení. Po dobu okupace se pak, stejně jako valná většina jejích kolegů, stáhla z veřejného uměleckého života úplně. Pracovala jako dělnice v tovrně na polévkové kostky a potají vedla zakázanou školní výuku pro polské děti, pořádala recitační večery pro jejich rodiče, tiskla a roznášela letáky a i jinak se podílela na ilegálním protinacistickém odboji. Ke svému milovanému povolání se vrátila ihned po skončení války a už roku 1945 se stala členkou Divadla pro mládež v Poznani. Zůstala tu ale pouze jeden rok, v letech 1946-49 působila v Dramatickém divadle ve Vratislavi (Wroclawi) a roku 1950 se opět vrátila do Varšavy. Nejprve se tu její domovskou scénou stalo divadlo Atheneum, ale později se rozhodla pro tzv. "volnou nohu" a pohostinně vystupovala i jinde - jako vynikající herečka charakterního typu měla vždy nabídek víc než dost. Před filmovou kameru se ale dostala až v pozdnějším věku: jako bezejmenná žena - posluchačka hudby z filmu "Zakazane piosenki" (Zakázané písničky - 1946). Během následujících let zato vytvořila mnoho dalších postav a postaviček v cca 35 filmech, z nichž můžeme namátkou jmenovat např. "Autobus odjeżdża 6:20" (Autobus odjíždí v 6.20 - 1954), "Pigułki dla Aurelii" (Pilulky pro Aurelii - 1958), "Ogniomistrz Kaleń" (Četař Kaleň - 1961), "Jak być kochaną" (Jak být milována - 1962), "Bumerang" (1966) či "Morderca zostawia ślad" (Vrah zanechává stopu - 1967). Ačkoliv zde Irena Netto ve valné většině ztvárňovala pouze malé a vedlejší role, vydobyla si svým uměním vtisknout všem těm maminkám, babičkám a jiným ženám z lidu, své osobní charisma, mezi polskými filmovými diváky značnou oblibu. Velkého uznání se jí dostalo hlavně za postavu Erny Pająkowe z filmu "Wolne miasto" (Gdaňská pošta - 1958), což byla zároveň i jedna z mála jejích rolí většího rozsahu. Roku 1969 odešla do hereckého důchodu a s filmovými diváky se rozloučila o něco později svou poslední rolí ve snímku " Szklana kula" (Skleněná koule - 1972). Irena Netto se dožila vysokého věku , ale poslední roky strávila osaměle v hereckém domově důchodců ve Skolimówě u Varšavy, kde také 13. března 1992 ve věku 93 let zemřela.