Dominique Laffin

Dominique Laffin patřila na přelomu 70. a 80. let k nadějným osobnostem francouzského filmu, její slibnou kariéru ale přerušila předčasná smrt ve třiatřiceti letech. Narodila se v Saint-Mandé (dnes součást Paříže), po rozvodu rodičů vyrůstala s matkou a dvěma sourozenci v Paříži. Po studiích vykonávala několik zaměstnání, ale její touhou bylo stát se herečkou. Do světa umění pronikla mimo jiné svým sňatkem, když se v roce 1972 provdala za zpěváka Yvana Dautina (*1945). Po narození dítěte musela na své sny dočasně rezignovat, ale brzy se k plánům vrátila. Po několika nevelkých zkušenostech s filmovou kamerou získala první větší příležitost ve filmu slavného režiséra Claude Millera ŘEKNĚTE JÍ, ŽE JI MILUJI (Dites-lui que je ľaime, 1977), ve stejném roce se objevila ve filmu V NOCI JE KAŽDÁ KOČKA ČERNÁ (La nuit, tous les chats sont les gris, 1977; hvězdou obou uvedených titulů byl Gérard Depardieu). Z její další filmografie je na místě zmínit spolupráci s výraznými režisérskými osobnostmi z řad žen jako byly Christine Pascal nebo Catherine Breillat. První hlavní roli dostala Dominique Laffin ve filmu ŠELMIČKY (Les petits câlins, 1978), ale až s následujícím snímkem ŽENA, KTERÁ PLÁČE (La femme qui pleure, 1979) na sebe upoutala pozornost diváků i kritiků. Za tento fim byla také nominována na cenu Cézara za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Tuto trofej sice nezískala, ale rok 1980 jí přinesl prestižní ocenění Prix Suzanne Bianchetti udělované mladým talentům. Následovaly další velké role, naopak pro menší úkoly byla angažována v rámci hvězdně obsazených titulů MISTROVO OKO (Ľoeil du maitre, 1980) nebo PANE VRCHNÍ! (Garçon!, 1983). Kromě filmu začala Dominique Laffin spolupracovat také s televizí, jeden film natočila i v západním Německu. Její poslední prací před kamerou byl film PASSAGE SECRET (1985), ve stejném roce začala herečka koketovat poprvé také s divadlem a vystupovala ve hře Vilém Tell. Zatímco v oblasti filmu její věhlas stoupal a stávala se uznávanou herečkou, v soukromí se potýkala s četnými problémy, rozvedla se, některé nesnáze vycházely i z práce (často se zmiňuje neuskutečněná spolupráce s Alainem Delonem koncem 70. let). Jako citlivá žena (jaké často ztvárňovala i před kamerou) podlehla drogám a alkoholu, které však přinášely jen další komplikace. Dominique Laffin zemřela ve svém bytě v Paříži 6. listopadu 1985 ve věku 33 let následkem těžkého infarktu. Podle pozdějšího sdělení rodiny byla ale skutečnou příčinou smrti sebevražda. Režisér jejího posledního filmu Laurent Perrin o ní později natočil dokument DOMINIQUE LAFFIN, PORTRAIT D´UNE ENFANT PAS SAGE (2007). Její dcera Clémentine Autain (*1973) je významnou osobností francouzské levicové politiky a v letech 2001-2007 byla náměstkyní pařížského starosty (jméno Autain je skutečným příjmením jejího otce, zpěváka Yvana Dautina).