Tania Balachova

Jako filmová herečka je Tania Balachova málo známá, její význam tkví především v divadle a pedagogickém působení, díky jemuž se její jméno objevuje v životopisech řady slavných herců, kteří prošli její školou. Tania Balachova pocházela z Ruska a narodila se v Petrohradě, stejně jako řada dalších mladých umělců zamířila po první světové válce do Francie, kde ruská exilová komunita získala bohaté uplatnění v různých profesích u divadla i filmu. Koncem dvacátých let začala Tania Balachova hrát divadlo v Paříži, zpočátku spolupracovala především s Antoninem Artaudem, zkušenosti získala také pod vedením slavného Charlese Dullina, počátkem třicátých let vedl její kroky na jevišti herec a režisér Raymond Rouleau (1904-1981), který byl krátce jejím manželem. Díky jemu hrála Tania Balachova i v Belgii (Théâtre du Marais v Bruselu), později byla hvězdou pařížského divadla Théâtre de l´Athénée (Trojská válka nebude), zazářila především za války v Sartrově hře S vyloučením veřejnosti (Théâtre de Vieux Colombier, 1944). Filmu se Tania Balachova spíše vyhýbala, první malou roli jí nabídl Raymond Rouleau v komedii ROSE (1936), později se objevila v melodramatickém příběhu MARIE-MARTINE (1942). Po roce 1945 našla Tania Balachova prostor pro seberealizaci v pedagogickém působení a začala své zkušenosti předávat mladší generaci adeptů herectví. Propagovala především Stanislavského metody a její působení je dodnes vnímáno jako vynikajicí škola, jež dala základy hereckého umění řadě slavných herců. Za všechny jmenujme R. Hosseina, J. L. Trintignanta nebo L. Terzieffa, z ženských hvězd to byly Delphine Seyrig nebo Josiane Balasko. V padesátých letech se Tania Balachova začala prosazovat i v divadelní režii, působila například v Théâtre de la Huchette, kde uváděla ruskou klasiku, později se i na postu režisérky vrátila ke svému někdejšímu úspěchu se Sartrovou hrou S vyloučením veřejnosti. Příležitostně spolupracovala s televizí, zaujala například v televizní adaptaci BRATRŮ KARAMAZOVÝCH (Les freres Karamazoff, 1969), objevila se také v několika seriálech. Před filmovou kamerou se mihla znovu až v 70. letech (VELKÝ BLONDÝN S ČERNOU BOTOU – Le grand blond avec une chaussure noire, 1972; BUĎ ZDRÁV, UMĚLČE – Salut, artiste!, 1973). Zároveň vystupovala v divadle Théâtre Poche Montparnasse, tehdy se ale její bohatá kariéra uzavřela. Tania Balachova zemřela v Paříži 4. srpna 1973 ve věku 71 let.