Michael Cimino

Michael Cimino, americký režisér, scenárista a producent se narodil roku 1943 v New Yorku. Je synem hudebního vydavatele. Vyrůstal v Old Westbury na Long Islandu a navštěvoval soukromou školu. Během studií grafiky na Michigan State University byl redaktorem univerzitní satirické publikace The Spartan. Pak studoval malířství, architekturu a dějiny umění na Yalově univerzitě. Zde se pro změnu věnoval divadlu. Po šestiměsíční vojenské službě ve výcvikovém táboře Zelených baretů v Texasu se vrátil do New Yorku. Začal pracovat jako asistent střihu v malé společnosti, produkující dokumentární filmy, a ve volném čase se zabýval herectvím a baletem. Koncem šedesátých let už byl úspěšným režisérem televizních reklam. V roce 1971 se přestěhoval do Hollywoodu a začal se věnovat psaní scénářů. Spolupracoval na sci-fi „Tichý chod“ (Silent Running, 1972), ve které hrál Bruce Dern, a na příběhu Harryho Callahana „Magnum Force“ (1973). Jeho představitel – Clint Eastwood – si Cimina natolik oblíbil, že mu umožnil přechod k režii celovečerních snímků. Debutoval kriminální komedií „Thunderbolt a Lightfoot“ (1974), ke které napsal i scénář a hlavní role hráli Eastwood a Jeff Bridges. O čtyři roky později se dostalo do kin jeho mistrovské protiválečné dílo z vietnamské džungle „Lovec jelenů“ (The Deer Hunter, 1978) s Robertem De Nirem, Christopherem Walkenem a Meryl Streepovou. Film byl nominován na devět Oscarů a nakonec jich získal pět. Dva z nich si odnesl Cimino – jako producent nejlepšího filmu a režisér, další byli za zvuk, střih a herce ve vedlejší roli (Ch. Walkenem). Pak se Cimino soustředil na svůj nejambicióznější projekt – westernový epos „Nebeská brána“ (Heaven's Gate, 1980) s Krisem Kristoffersonem a Isabelle Huppertovou v hlavních rolích. Historické drama je snahou o rekonstrukci masakru stovky přistěhovalců ve Wyominqu v roce 1892. Kvůli snahám o co nejdokonalejší historickou věrnost se původní rozpočet víc než ztrojnásobil. Film propadl u kritiky i diváků a nepomohl mu ani sestřih z původní délky 219 minut na 149. Tím uspíšil finanční kolaps produkční společnosti United Artist a mezi filmaři se stal synonymem pro propadák. Temného stínu na své pověsti se Cimino už nikdy nezbavil a jen s velkými problémy se mu podařilo získat práci na dalších projektech. V osmdesátých letech natočil jenom kriminální drama „Rok draka“ (Year of the Dragon, 1985) s Mickeym Rourkem a životopis Salvatore Giuliana podle knihy slavného spisovatele Maria Puza „Sicilán“ (The Sicilian, 1987) s Christopherem Lambertem. V roce 1990 natočil podle novely Josepha Hayese thriller „Hodiny zoufalství“ (Desperate Hours) s Mickeym Rourkem a Anthonym Hopkinsem, a po šestileté přestávce drama „Jít za sluncem“ (The Sunchaser, 1996) s Wooddym Harrelsonem, za který v soutěži na MFF v Cannes obdržel Zlatou palmu. I když v 70. letech patřil Cimino k nejslibnějším filmařským talentům americké kinematografie, už nikdy nedokázal překročit vlastní stín. Mimo dvou Oscarů je držitelem dalších 8 cen a 10 nominací. Od roku 2004 žije ve Francii, kde se věnuje psaní románů a scénářů. V roce 2007 se podílel jako jeden z režisérů na kolektivním filmu „Chacun son cinéma ou Ce petit coup au coeur quand la lumière s'éteint et que le film commence“, zkoncipovaný k oslavě šedesátého výročí Filmového festivalu v Cannes. Je složen z 33 tříminutových krátkých filmů v režii různých režisérů, Cimino natočil segment "No Translation Needed". Zdroj: Portrét cinema, imdb ad.