Boris Ščukin

Ruský herec Boris Vasiljevič Ščukin se narodil 5. (17.) dubna 1894 v Moskvě, ale už jako několikadenního kojence jej rodiče odvezli do Kaširy, starobylého městečka, vzdáleného cca 120 km, které proto je v někderých pramenech uváděné jako jeho rodiště. Kašira byla v té době významným železničním uzlem, Borisův otec tu pracoval v nádražním bufetu a jeho syn chodil do školy, které pro děti svých zaměstnanců stanice zřídila. Výuka v ní ale byla tak nevalné úrovně, že když po třech letech docházky poslali rodiče malého Borise studovat do Moskvy, zjistilo se, že je prakticky negramotný, takže musel s učením začít znovu od 1. třídy. Roku 1910 se poprvé dostal do divadla a shlédl hru "Tři sestry", což mělo rozhodující vliv na zbytek jeho života. Ale k naplnění snu o herecké kariéře vedla ještě dlouhá a klikatá cesta a mladík se prozatím musel spokojit pouze s prázdninovým vystupováním na scéně kaširinských ochotníků. Roku 1913 Boris Ščukin nastoupil do učení na Technický institut, ale už o dva roky později narukoval do carské armády. Nejprve se vzdělával na vojenské škole a po ukončení čtyřměsíčního vzdělávacího kurzu pro důstojníky byl v srpnu 1917 poslán na rakousko-německou frontu. Po válce se v hodnosti poručíka a vrátil se k rodičům do Kaširy a pracoval jako mechanik parních lokomotiv v místním depu. I nadále pilně ochotničil a navíc se věnoval i své další umělecké vášni, kterou bylo fotografování. Po dvou letech si na něj opět vzpomněla armáda - tentokrát pro změnu ta Rudá. Znovu tedy oblékl uniformu, ale ani jako důstojník se působení v amatérském divadle nevzdával - dokonce založil a vedl i dramatický kroužek pro vojáky. Po demobilizaci roku 1920 už byl Boris Ščukin napevno rozhodnutý pro dráhu profesionálního herce a ještě před koncem vojenské služby se stal členem dramatického souboru Mansurského studia, které vedl čelní představitel moskevského divadelního umění, význačný herec a režisér té doby, Jevgenij Bagrationovič Vachtangov. Vystudoval zde hereckou školu, která při divadle fungovala a která dodnes nese jeho jméno. Na jevišti Vachtangovy scény z něho vyrostl nejenom výborný charakterní herec, ale i brilantní komik , který svému divadlu zůstal věrný celých 20 roků, které mu zbývaly do konce života. Naproti tomu filmografie Borise Ščukina nijak rozsáhlá není - prameny většinou uvádějí pouhé 4 snímky. První z nich jsou "Piloti" z roku 1935, kde B. Ščukin hraje velitele letecké školy a které následuje "Pokolenie pobeditělej" (Pokolení vítězů -1936). Hlavní však byly především dva snímky o životě ruského vůdce V. I. Lenina: "Lenin v říjnu" (1937) a "Lenin v roce 1918" (1939), v nichž obou B. Ščukin ztvárnil titulní roli. Hektický způsob života ( a snad i nejistota oné doby) se ale natolik podepsaly na Ščukinově zdravotním stavu, že výrazně zkrátily jeho život - 7. října 1939 (tedy ve věku pouhých 45 let) tento držitel titulu Národní umělec a Leninova řádu zemřel na náhlou zástavu srdce. Hrob Borise Ščukina se nachází na moskevském Novoděvičim hřbitově. Z divadelní scény odešel jako "Muž s puškou" a jeho sen o ztvárnění Krále Leara, Borise Godunova anebo některého z klasických Moliérových hrdinů se nesplnil... Posmrtně mu byla (r. 1941 - právě za jeho "Leninovské" role) udělena Stalinova cena prvního stupně a jeho jméno připomíná i současná Vyšší herecká akademie v Moskvě.