Alexandr Fadějev

Známý sovětský spisovatel, představitel tzv. socialistického realismu Alexandr Alexandrovič Fadějev se narodil 24. prosince 1901 ve vesničce Kimry (Tverská oblast), dětství však prožil v Jižním Ussuri (dnešní Primorský kraj) na Dálném východě, kam se jeho rodina roku 1908 přestěhovala. Číst se údajně naučil už jako čtyřletý chlapec a brzy si vymýšlel i své vlastní fantastické pohádky a příběhy. Jako starší pak miloval hlavně dobrodružné příběhy Jacka Londona, Thomase Reida a Jamese Coopera. V letech 1912 - 18 studoval Obchodní akademii ve Vladivostoku, ale toto studium, díky revolučním událostem, které jej zcela pohltily, nikdy nedokončil. Roku 1918 se stal členem komunistické strany a později se aktivně zapojil do bojů, probíhajících na Dálném východě. Byl raněn a v roce 1921 poslán jako delegát X. kongresu KSSS do Moskvy. Podílel se i na potlačení povstání kronštadtských námořníků, přičemž utrpěl další, poměrně těžké zranění. Po vyléčení už Fadějev zůstává v Moskvě a rozhoduje se pro profesi žurnalisty a literáta. V literatuře debutoval povídkou "Povodeň" s tématikou revoluce na Dálném východě. Také jeho dvě další díla "Porážka" a "Poslední z Udege" čerpají námět z dob občanské války v Ussurijské oblasti a jsou hodně ovlivněné autorovými osobními zážitky. Román "Porážka" přinesl hned v době svého vzniku mladému spisovateli velkou slávu a uznání, a později byl zfilmován pod názvem „Zkáza Levinsonova oddílu". V době Velké vlastenecké války působil Fadějev jako válečný zpravodaj a hned po jejím skončení vydává svůj nejznámější román - "Mladou gardu", která v roce 1946 obdržela Státní cenu za literaturu. I toto jeho dílo, zachycující tragickou a hrdinskou epizodu z odboje skupiny mladých Komsomolců proti německým okupantům v ukrajinském městě Krasnodonu, se stalo námětem pro film - natočil ho v roce 1948 spolu se svými žáky režisér Sergej Gerasimov. V prvních poválečných letech získala kniha "Mladá garda" značný mezinárodní ohlas, ale na nátlak stranického vedení ji však musel Fadějev později mírně přepracovat, a to především ve smyslu vedoucí úlohy komunistické strany v protifašistickém odboji. A. Fadějev byl, mimo jiné, i jedním ze spoluzakladatelů Svazu spisovatelů SSSR a v roce 1946 se stal jeho předsedou, kterým zůstal až do roku 1954. V roce 1949 sepsal (jako spoluautor) štvavý antisemitský článek, který vyšel v listu Pravda a stal se základem pro rozsáhlou kampaň. Ta postihla např. i Fadějevovy kolegy Alexandra Grina, Ilju Iljfa a Jevgenije Petrova. Navzdory tomu byl Fadějev také poslancem Nejvyššího sovětu a členem Ústředního výboru KSSS. Od roku 1950 byl místopředsedou Světové rady míru a 2x byl vyznamenán Řádem V. I. Lenina. A. Fadějev byl 2x ženatý - jeho první ženou byla spisovatelka Valerie Anatoljevna Gerasimova, sestřenice známého režiséra, a druhou pak divadelní herečka Angelina Josefovna Stepanova. První manželství zůstalo bezdětné, s druhou ženou Fadějev vychoval dva syny: Michaila a Alexandra, přičemž jeho biologickým dítětem byl patrně pouze ten mladší. Během války (v r. 1943) přišla údajně na svět i Fadějevova nemanželská dcera Maria. Po Stalinově smrti a následné ostré kritice Fadějevova díla i osoby, začal spisovatel trpět depresemi a propadat alkoholismu. Tragickou tečku za svým životem učinil 13. května 1956, kdy se zastřelil na své dače poblíž Mosvky. Na sebevraždu se evidentně připravoval předem, neboť sepsal několik dopisů na rozloučenou. Ten adresovaný vedení KSSS, byl zadržen KGB a odtajněn až po roce 1990. Navzdory svému přání být pohřben vedle své matky, je místem posledního Fadějevova odpočinku prestižní Novoděvičí hřbitov v Moskvě.