Andrée Clément

Předčasně zemřelá herečka Andrée Clément patřila na přelomu 40. a 50. let k nadějím francouzského filmu, její šance stát se skutečnou hvězdou ale omezovala zákeřná choroba, která nakonec ukončila její život v mladém věku. Narodila se v Marseille jako Louise Andrée Boyer, o jejím dětství a mládí toho není příliš známo, protože i v době slávy si své soukromí úzkostlivě chránila a informace o jejím osobním životě vycházely spíše z jiných zdrojů, než od ní samotné. Víme ale, že jako mladá dívka byla členkou skautu a tady také v amatérském souboru získala první herecké zkušenosti. V Paříži pak studovala herectví na konzervatoři, kde jejími pedagogy byli slavní herci té doby jako Louis Jouvet nebo Fernand Ledoux. Jako studentka se také poprvé objevila před filmovou kamerou, když spolu s dalšími kolegy z konzervatoře vystoupila sama za sebe v krátkém dokumentu PREMIER PRIX DU CONSERVATOIRE (1943). V témže roce pak ztvárnila první skutečnou filmovou roli, i když jen nevelkého formátu – jako jedna z řádových sester v klášteře se objevila v režijním debutu Roberta Bressona ANDĚLÉ HŘÍCHU (Les anges du péché, 1943). Své aktivity na jevišti i před kamerou musela Andrée Clément začít omezovat kvůli začínající tuberkulóze, veřejnosti se ale stranila i kvůli neutěšenému soukromému životu. Jako velmi mladá se provdala, její manžel ale padl hned na začátku druhé světové války a Andrée zůstala sama s malou dcerou Dominique. Krátce po skončení druhé světové války dostala Andrée Clément velké příležitosti ve třech filmech, které měly premiéru krátce po sobě v průběhu roku 1946. Zazářila po boku Pierra Fresnaye ve filmu ĎÁBLOVA DCERA (Fille du diable, 1946), v následujícím dramatu PASTORÁLNÍ SYMFONIE (La symphonie pastorale, 1946) se sice musela spokojit s vedlejší rolí po boku Michele Morgan, tento film ale dosáhl festivalových vavřínů v Cannes a dodnes patří ke stěžejním počinům francouzské kinematografie té doby. V následujícím roce byla ve dvou filmech zdatnou protihráčkou hvězd jako Danielle Darrieux nebo Françoise Rosay, velkou roli pak dostala v milostném příběhu NÁHODY (Coincidences, 1947), kde zajímavým způsobem zosobnila nevyzpytatelnou a chladnou rivalku hlavní hrdinky. Souběžně stále hrála divadlo, koncem 40. let vystupovala na jevištích Théatre de l'Athénée nebo Comédie des Champs Elysées. Dalším mezníkem v herecké dráze Andrée Clément byla její účast na dramatu BŮH POTŘEBUJE LIDI (Dieu a besoin des hommes, 1949) odehrávajícím se v drsném prostředí mezi rybáři v Bretani v 19. století. Tento film dosáhl několika ocenění na domácí půdě i v zahraničí, na druhou stranu Andrée Clément se zde vzhledem k bravurním hereckým výkonům řady dalších hvězd neprosadila tolik jako v jiných svých titulech. Následně se herečka na téměř tři roky odmlčela, což bylo dáno především jejím vážným zdravotním stavem. Postupující tuberkulóza ji nutila stále častěji opouštět Paříž, nové síly čerpala především na francouzsko-španělském pomezí v Pyrenejích. K filmování se vrátila v roce 1952, kdy přijala roli v povídkovém filmu OSUDY (Destinées, 1952), v části pojednávající o Johance z Arku, kde hrála matku hlavní hrdinky (film se natáčel v roce 1952, ale premiéru měl až v roce 1954). Po kriminálce SLEDUJTE TOHO MUŽE (Suivez cet homme, 1953) pak po boku Jeana Gabina natočila svůj poslední film PANNA NA RÝNĚ (La vierge du Rhin, 1953). Andrée Clément nakonec své nemoci podlehla a zemřela v Paříži v květnu 1954, nedlouho po premiéře svých posledních filmů. Bylo jí 35 let.