Gilberte Géniat

Francouzská herečka Gilberte Géniat byla uznávanou osobností divadelního světa, bezmála padesát vedlejších rolí ale odehrála také ve filmu a díky řadě z nich ji můžeme znát i u nás. Pocházela z Paříže a její vlastní jméno bylo Gilberte Martel de la Chesnaye, brzy ale začala užívat rodné příjmení své matky, jíž byla neméně významná herečka Marcelle Géniat (1881-1959), dlouholetá členka slavného divadla Comédie Française. Po matce ostatně také Gilberte získala náklonnost k divadlu a herectví studovala u proslulých pedagogů Charlese Dullina a Louise Jouveta. Pod Jouvetovým režijním vedením absolvovala i první profesionální kroky na jevišti ve hře Trojská válka nebude v Théâtre de l’Athénée (1935). Brzy pronikla i do filmu, jejím debutem byl epizodní výstup v dramatu STUDENTKA HELENA WILFUROVÁ (Hélene, 1936), který byl ve své době uveden i v Československu, jako služka Louise se pak objevila v Decoinově romantické komedii SLEČNA MÁ MATKA (Mademoiselle ma mere, 1936), větší příležitost dostala o rok později v umělecky hodnotném L’Herbierově filmu PEVNOST MLČENÍ (La citadelle du silence, 1937). Nadále se věnovala hlavně divadlu, z jejích dalších vstupů před filmovou kameru připomeňme NÁBŘEŽÍ ZLATNÍKŮ (Quai des Orfevres, 1947), kde hrála domovnici paní Beauvoirovou, podružné role odehrála v řadě dalších snímků té doby, jako zákaznice u jasnovidkyně se mihla například ve filmu ADRESÁT NEZNÁMÝ (Sans laisser d’adresse, 1951). V průběhu 50. a 60. let hrála Gilberte Géniat vedlejší role v řadě filmů různých žánrů, z její filmografie lze sice vysledovat převahu komediálního žánru (VÝHODNÁ KOUPĚ – La belle Américaine, 1961; KARAMBOLY – Carambolages, 1963), dostávala ale i příležitosti v hodnotných titulech významných tvůrců jako byli André Cayatte (MEČ A VÁHY – Le glaive et le balance, 1963; RIZIKO POVOLÁNÍ – Les risques du métier, 1967) nebo Luis Bunuel (DENÍK KOMORNÉ – Le journal d’une femme du chambre, 1964). Mezitím se začala uplatňovat i v televizi a v 60. letech hrála například ve třech epizodách oblíbeného detektivního seriálu POSLEDNÍCH PĚT MINUT (Les cinq dernieres minutes, 1960-1964). Na různých divadelních jevištích se Gilberte Géniat prosazovala především v díle Jeana Anouilha, v jeho vlastní režii připomeňme Valčík toreadorů na scéně Comédie des Champs Elysées, což bylo v sezóně 1973-1974 poslední divadelní vystoupení Louise de Funese. Jako matka jedné z hlavních hrdinek (Bernadette Lafont) se objevila v Truffautově filmu HEZKÁ HOLKA JAKO JÁ (Une belle fille comme moi, 1972), služkou jedné z obětí (Rosy Varte) bestiálního vraha byla v kriminálce STRACH NAD MĚSTEM (Peur sur la ville, 1975). Vedlejší role hrála i v několika mezinárodních koprodukcích, objevila se například také v režii Claude Leloucha (ÚTĚK DO BEZPEČÍ – A nous deux, 1978) nebo v mezinárodně oceněném snímku KRAJKÁŘKA (La dentelliere, 1976). Kromě dalšího hraní v divadle a hlavně v televizi se Gilberte Géniat ve filmu objevovala stále méně častěji, opět to byly mezinárodní produkce (DOVOLENÁ SNŮ – American Dreamer, 1984; HOTEL RÁJ – Hôtel du Paradis, 1986). I když v posledních letech její umělecké aktivity omezovala postupující rakovina, ještě těsně před smrtí hrála v divadle i v televizi. Gilberte Géniat zemřela v Paříži 28. června 1986 ve věku 70 let.