Dmitrij Ďužev

Ruský herec Dmitrij Petrovič Djužev je rodákem z povolžské Astrachaně. Na svět přišel 9. července 1978 a herecké geny evidentně zdědil po svém otci, populárním umělci místního divadla, který Dimku často brával s sebou na zájezdová představení. Přestože Dmitrij strávil dětství v divadelním zákulisí, nijak jej toto povolání nelákalo a snil o tom, že bude pilotem, policistou anebo stavitelem lodí. Po mamince, absolventce tří univerzit, zase získal dar snadného učení a vysoké inteligence, takže ve škole vždycky patřil mezi ty nejlepší (a také nejukázněnější, tudíž mezi spolužáky a hlavně spolužačkami, nepříliš oblíbené) žáky. Odmala projevoval značný smysl pro spravedlnost a soucit s trpícími a díky babičce také našel smysl života ve víře. Po absolvování základní školy pro talentované děti se chystal vstoupit do Námořní akademie, ale na poslední chvíli si to rozmyslel a k otcově nelibosti odešel do Moskvy, kde se zapsal na proslulý GITIS, který úspěšně absolvoval v roce 1999. Ve filmu debutoval už rok nato epizodní roličkou v kriminálním dramatu "24 hodin", ale u diváků výrazně zabodoval až o něco později jako Kosmos televizního seriálu A. Sidorova "Brigáda" (2002). V té době se ale jeho slibně se rozvíjející kariéra ocitla v ohrožení - po smrti Dmitrijovy mladší sestry Anastasie (1986-1998), která zemřela na leukémii, ztratil jejich otec Petr, v té době už majitel prosperujícího obchodu a kavárny, smysl života. Postupně propadl depresím a alkoholu a 3.4.2002 spáchal sebevraždu podřezáním žil. Starost o rodinný podnik převzala maminka Ludmila, která však necelý rok poté skonala na infarkt. Osamělý Dmitrij byl v té době pevně rozhodnutý zříci se světského života a odejít do kláštera. Naštěstí tu byla ještě moudrá babička, které se podařilo vnuka přemluvit. Určitě hodně pomohla i záplava pracovních nabídek, kterou byl Dmitrij, teď už teen idol ruské mládeže, doslova zaplaven. Následují role plně prokázaly všestrannost jeho herectví, díky němuž se během své (prozatím - psáno v lednu r. 2012) sotva jedenáctileté kariéry stihl objevit ve více než padesáti filmech a seriálech. Diváci jej tak mohou obdivovat v mnoha diametrálně rozdílných polohách - hrdinné, dramatické, ale i výrazně komediální. Mimo jiné si zahrál např. Wolfa Bromberga v televizním seriálu "Soňka, Zolotaja ručka" (2002), nemocného fotbalového brankáře Marka ve snímku se sportovní tématikou "Komanda" (2002), mazaného podvodníčka Rubla v kriminálce "Ochotniki za ikonami" (2004) a zcela nečekaný úspěch jej čekal v roli komického milence z veselohry "Slušatěl" (2005). Hudební nadání a zvučný hlas mu přišly vhod v adaptaci známé operetky "Netopýr" (2006), anebo v televizní pěvecké soutěži "2 zvězdy", kde obsadil jedno z vítězných míst. Z úplně jiného soudku naproti tomu je Dmitrijův terorista Sajmon v černé krimikomedii "Žmurki" (2005), Oleg z melodramatu "Mne ne bolno" (2006), řeholník z "Ostrova" (2006), osamělý šofér Serjoža z "Putování s domácími zvířaty" (2007), uprchlý testanec Kolcov z komedie "Kanikuly strogovo režima (2009), či Klaudius v televizní, značně zmodernizované adaptaci hry "Hamlet XXI. veka" (2010) a jako Váňa se Dmitrij Djužev mihl i ve 2. části Michalkovy válečné sády "Unaveni sluvcem". Z těch novějších snímků s jeho účastí se ruští diváci moho těšit např na vloni dokončený snímek "Dělo bylo na Kubani" (2011) anebo právě natáčený televizní krimiseriál "Žemčužina na morje", v němž D. Djužev opět ztvární jednu z hl. rolí. V současnosti tento populární herec žije se svojí ženou Taťánou, pracovnicí velké naftařské společnosti a synem Ivánkem (8.8.2008) v luxusním bytě na okraji Moskvy. Postupně prošel několika moskevskými divadly a od r. 2006 je členem hereckého souboru proslulého MCHAT-u. Své soukromí si přísně hlídá a rozhovory novinářům poskytuje pouze nerad - přesto však musel vloni (r. 2011) tuto svoji zásadu porušit. Stalo se totiž, že svým autem srazil osmileté děvčátko, nepozorně přebíhající ulici. Naštěstí její zranění nebyla vážná (několik odřenin a lehký otřes mozku) a tak se vše (i díky Djuževovu vstřícnému přístupu k celé věci) podařilo rychle vyřešit a vyšetřování prokázalo jeho naprostou nevinu. Přesto však herec dobrovolně zaplatil veškeré lékařské výkony a několikrát holčičku osobně navštívil. Dále se o D. Djuževovi ví, že pravidelně navštěvuje bohoslužby a část své herecké gáže dává na charitativní účely.