Živko Čingo

ŽIVKO ČINGO byl makedonský prozaik a dramatik. Narodil se 13. srpna 1936 ve Velgošti, kde také o jedenapadesát let později zemřel, tj. 14. srpna 1987. Po studiích filozofické fakulty ve Skopji byl delší dobu redaktorem v rozhlase a televizi, šéfem činohry Makedonského národního divadla aj. Debutoval sbírkou povídek "Paskvelie" (1962), na niž později navázala další povídková kniha "Nová Paskvelie" (1965). Román "Obrovská voda" (1971) nese četné autobiografické rysy. V románu pro děti a mládež "Stříbrné sněhy" (1966) sleduje příběh lidové učitelky, jež je těsně po válce vyslána do horské vesnice šířit osvětu. Drama "Tvář" (1973) kritizuje deformace osobností, které se kdysi zasloužily o vítězství revoluce a jež v dnešní době zradily své vlastní ideály. Nové moderní Makedonské národní divadlo ve Skopji (staré zničilo zemětřesení v červenci 1963) zahájilo svou činnost počátkem února 1983 premiérou Čingova dramatu "Makabejské svátky" (1982) - je to freska, v níž formou kroniky a grotesky zobrazil vývoj prvních několika let po osvobození Jugoslávie. Mnoho námětů k povídkám získal ze svého několikaměsíčního působení v Austrálii. V dramatu "Klokaní skok" (1979) se vrátil k tématu návratu emigrantů ze zaoceánských zemí do rodného kraje. Další dílo: "Rodina Ogulinovových" (1965) "Požár" (1970) "Zamilovaný duch" (1976) "Zkrátka" (1984) a mnoho jiných, často vydaných z pozůstalosti.