Ermanno Randi

Italský herec Ermanno Randi měl solidně nastartovanou kariéru a během pouhých šesti let stihl natočit 18 filmů, jeho život ale v mladém věku ukončila tragická smrt s pikantním pozadím milostného dramatu. Randiho vlastní jméno znělo Ermanno Rossi a narodil se ve starobylém městě Arezzo v Toskánsku. Pro počátek své umělecké dráhy zvolil pseudonym Randi a začal vystupovat jako tanečník, pokoušel se i o zpěv a herectví. V souboru tanečníků si jej povšimla významná herečka Anna Magnani, která mu pomohla získat angažmá v divadelní společnosti Nina Taranta. Na konci druhé světové války se Ermanno Randi přihlásil do armády a v jižní Itálii se zúčastnil závěrečných bojových akcí. Ani v armádě se ale nevzdával herectví a spolu s dalšími vojáky uspořádal několik improvizovaných divadelních představení. Po válce začal studovat herectví na Národní akademii dramatických umění a pod režijním vedením slavného Luchina Viscontiho začal sklízet první úspěchy v Teatro Eliseo v Římě. První nabídky od filmu na sebe nenechaly dlouho čekat a před kamerou Ermanno Randi debutoval menšími rolemi ve významných titulech TRAGICKÝ HON (Caccia tragica, 1947) a HOŘKÁ RÝŽE (Riso amaro, 1948). Neméně významný režisér Luigi Zampa mu pak poskytl další příležitost ve svém filmu TĚŽKÁ LÉTA (Anni difficili, 1949). I v těchto vedlejších rolích Ermanno Randi prokázal mimořádné herecké schopnosti, které jej pak na přelomu 40. a 50. katapultovaly k hlavním postavám. To samozřejmě vedlo i ke značnému nárůstu jeho popularity a filmová společnost Cinecitta byla zaplavena dopisy dívek a žen se žádostmi o jeho fotografii a adresu. Randiho ale ženy nezajímaly, tíhl ke stejnému pohlaví. Jeho životním partnerem byl Giuseppe Maggiore, o dva roky starší muž z bohaté sicilské rodiny obchodující s vínem a s ambicemi stát se operním pěvcem. Jejich vztah nebyl žádným velkým tajemstvím, v době tabuizace homosexuality ale média neváhala Randiho poměr odsuzovat a pikantně komentovat. Maggiore se svými neukojenými uměleckými ambicemi pochopitelně žárlil na Randiho stoupající popularitu, zároveň se ale nebránil finančnímu pohodlí, které mu život s ním umožňoval. Po menší úloze policisty ve francouzském filmu ZA MŘÍŽEMI (Au-dela des grilles, 1949) se Ermanno Randi dočkal první velké role ve Verganově dramatu ze Sicílie PSANCI (I fuorilegge, 1951). Aldo Vergano mu pak nabídl další hlavní postavu ve filmu SANTA LUCIA LUNTANA (1951). V Randiho filmografii té doby se vyjímá i zajímavá spolupráce se začínajícími tvůrci, debutující režisér Sergio Corbucci jej například oslovil pro svůj první film ZACHRAŇTE MOU DCERU (Salvate mia figlia, 1951), v dramatu MALOMOCENSTVÍ (Lebbra bianca, 1950) se po jeho boku objevila začínající Sophia Loren; tento film byl v italské kinematografii jeden z prvních s tématikou drogové závislosti. V letech 1950-1951 byl Ermanno Randi velmi vytíženým filmovým hercem, kromě již zmíněných PSANCŮ jeho hvězdnou pozici potvrdil především životopisný film MLADÝ CARUSO (Enrico Caruso: Leggenda di una voce, 1951). V říjnu 1951 točil Randi s režisérem Mariem Costou film TERST MÉHO SRDCE (Trieste mia!, 1951), milostný příběh z druhé světové války, v němž opět hrál hlavní roli. S jednou scénou natáčenou na římském předměstí Fiumicino nebyl režisér Costa spokojen a několikrát se opakovala, práce trvaly celou noc. Randi se vrátil domů nad ránem a jeho přítel Giuseppe Maggiore odmítl uvěřit, že natáčení probíhalo celou noc. Vyvolal žárlivou scénu, v jejímž závěru padlo šest výstřelů. Ermanno Randi na následky svých smrtelných zranění zemřel v nemocnici ještě týž den ve věku 31 let. Jestliže dosud byl Randi mediální hvězdou, nyní vzhledem k okolnostem jeho smrti všechna média zarytě mlčela a dodnes není úplně jasné, jaké byly další osudy Giuseppa Maggiora. O smrti populárního herce informoval prakticky jediný deník, systematické mlčení dalších médií přetrvávající řadu let způsobilo to, že na Ermanna Randiho se dodnes celkem zapomnělo. Nejvíce pravděpodobné je, že Giuseppe Maggiore byl prohlášen za duševně nemocného a trest za vraždu si odseděl v psychiatrické léčebně, později žil v naprostém odloučení na Sicílii, kde se věnoval malování.