Henri Calef

Francouzský režisér Henri Calef má bulharský původ a narodil se v Plovdivu. Pocházel z židovské rodiny a meziválečná doba donutila většinu bulharských Židů k emigraci do západní Evropy. Bulharská židovská komunita tvořila pak významnou národnostní menšinu v Itálii a Francii. To také vysvětluje Calefův příchod do Francie i do oblasti filmového průmyslu, kde ve dvacátých letech našla uplatnění řada emigrantů ze slovanských zemí. Od počátku třicátých let je jméno Henriho Calefa doloženo na postu asistenta režie u řady filmů různých režisérů (André Berthomieu, Walter Kapps). Časem začal působit i jako scénárista, spolu s dalšími tvůrci se podílel na filmu PŘÍPAD LAFARGE (L'affaire Lafarge, 1937) významného režiséra Pierre Chenala. Za války pracoval Calef v ilegalitě a kvůli svému židovskému původu se musel skrývat. Nemohl se pochopitelně objevit přímo ve filmovém štábu, ale psal scénáře – pod jinými jmény, jeho podíl na válečné filmografii se tím pádem dá dnes jen těžko doložit. Po skončení války se Calef rozhodl zúročit své letité zkušenosti a pustil se do vlastní režie. Velkým triumfem byl hned jeden z jeho prvních filmů, dobrodružný příběh z doby vylodění Spojenců v Normandii v roce 1944 JERICHO (1946); tento film viděly jen ve francouzských kinech bezmála čtyři milióny diváků. Dalším velkým úspěchem bylo zfilmování Balzacova románu ŠUANI (Les chouans, 1947) s Jeanem Maraisem v hlavní roli. Zajímavé byly i jeho další filmy z počátku padesátých let, justiční drama PAST (La souriciere, 1951) nebo příběh manželského trojúhelníku LÁSKY KONČÍ ZA SVÍTÁNÍ (Les amours finissent a l'aube, 1953). Úspěch Calefových poválečných filmů byl založen mimo jiné na participaci největších hereckých osobností té doby, z ženských hvězd to byly Simone Signoret, Madeleine Robinson, Viviane Romance nebo italská herečka Isa Miranda. V roce 1954 byl Henri Calef členem poroty na mezinárodním festivalu v Cannes, zastával také funkci prezidenta Sdružení francouzských scénáristů. Koncem padesátých let se soustředil na tvorbu krátkých dokumentů, začal točit také pro televizi, k celovečernímu filmu se vrátil až po několika letech s dramatem ČAS NA PRAVDU (L'heure de la vérite, 1965). Jeho posledním filmem byla komedie ŽENSKÉ, ŽENSKÉ (Féminin, féminin, 1971), kterou natočil ve francouzsko-belgické koprodukci. Později pak realizoval ještě dva televizní filmy. Henri Calef zemřel v Paříži 17. srpna 1994 ve věku 84 let.