Billie Holiday

Eleanor Fagan, známější jako Billie Holiday, se narodila třináctileté služce a pomocnici v domácnosti s africkými kořeny a patnáctiletému již profesionálnímu jazzovému kytaristovi Clarenci Holidayovi 7. dubna roku 1915. Dětství prožívala v Baltimoru a v New Yorku. Školní vzdělání poměrně brzy nahradily zkušenosti získané mezi staršími dětmi a později prohloubené posloucháním pobroukávání nevěstek v jedné z baltimorských ulic. Skutečný jazz zaslechla údajně poprvé během vyřizování vzkazů určených majiteli nevěstince, který se zalíbením poslouchal Armstrongovy nahrávky a zpěv Bessie Smith. V těch krátkých hudebních setkáních se objevil pro Billie velký svět jazzu a její první a snad i celoživotní vzory-Louis Armstrong a Bessie Smith. Než se Billie s matkou vydala do New Yorku na počátku třicátých let, živily se jako prostitutky. Od roku 1931 se Billie v prostředí Harlemu začala více prosazovat jako barová zpěvačka, a to i přesto, že se nikdy neučila zpívat a ani neměla řádné hudební vzdělání. V duši a hrdle měla zdroj svého přirozeného hudebního citu, který stal na prahu její schopnosti dovedně frázovat s citovou hloubkou, bez přesládlostí. Velmi záhy byla objevena při jednom ze svých vystoupení v nočním klubu producentem Johnem Hammondem, který byl okouzlen a zaskočen její interpretační dokonalostí. Hammond si svůj objev nenechal pro sebe a Billie představil Benny Goodmanovi, který v roce 1933 s ní natočil její první nahrávku. Ve stejné době si volí své umělecké jméno na Billie Holiday, které bylo odvozeno od jména filmové hvězdy Billie Dove a z příjmení jejího otce Clarence Holidaye. V roce 1934 se představila s Dukem Ellingtonem ve filmu Symphony in Black. Strmá kariéra v období let 1935 až 1942, ve které se Billie Holiday prosadila ve více jak stovce příznivě přijatých nahrávek, byla spojena s malými jazzovými skupinami, většinou uváděných pianistou Teddy Wilsonem. Objevitel Billie Holiday John Hammond si uvědomil, že přišel čas ukázat Americe, že má nejlepší světové jazzové hudebníky, což jej přivedlo k nápadu zorganizovat velkou hudební show. V roce 1937 se tak představil Orchestr Counta Basieho s Billie Holiday a v roce 1938 se Billie předvedla s Bandem Artieho Shawa. Na konci roku 1939 se Billie odpoutala od koncertování s velkými orchestry a více jak devět měsíců vystupovala sólově v novém klubu v Greenwich Village, známým jako Café Society. Zde poprvé vystoupila s písní Strange Fruit, mimořádnou písní napsanou Abelem Meeropolem. Ve stejnou dobu natočila okamžitě úspěšné nahrávky se saxofonistou Lesterem Youngem a bylo to nejen hudební setkávání těchto silných jazzových individualit, ale i jejich milostný vztah, který v té době znaly a sledovaly zejména řady jazzových fanoušků. Young oslovoval Billie Holidey dnes známou přezdívkou Lady Day. Po skončení 2. světové války se první veřejný koncert Billie konal v roce 1946 na newyorské radnici a objevila se poměrně rychle i v několika filmech, např. New Orleans z roku 1947. V tomto filmu hrála po boku Louise Armstronga. Samostatnou kapitolou její životní cesty jsou její vztahy s muži, které takřka vždy končily katastrofálně a byly také jednou z příčin, že vedle profesně neúspěšných momentů a zběsilého spěchu a citových zvratů, se stala závislou na heroinu. Stále více jí bylo možné vidět jak svůj čas tráví buď ve vězení nebo v nemocnicích. Po jednom z propuštění z věznice na kauci se vzchopila a vystoupila na svém nejúspěšnějším koncertu v Carnegie Hall v březnu roku 1948. Její trestní rejstřík jí nakonec po roce 1948 znemožňoval přístup do mnoha newyorských klubů a také i jevištních vystoupení, které měly pokud k nim došlo, sestupnou uměleckou úroveň. V roce 1954 se Billie Holiday vypravila do Evropy na své první turné a ve šňůře koncertů pořádaných zejména v Británii dosáhla nečekaného ohlasu britského publika. Obrovským úspěchem byl její koncert v londýnském Albert Hall, a to i přes to, že již bylo znát, že síla jejího talentu klesá. Neměla nikdy žádný hlasový trénink a bylo známo také, že má poměrně omezený hlasový rozsah. Dokázala tím, že byla nepatrně opožděná za rytmem a jemným upravováním melodií ve spojitosti s frázováním textu, dosáhnout zvukového efektu, který byl velmi podobný jazzovým nástrojům. Zvláštností bylo i to, že dokázala ve zlomku vteřiny měnit sílu hlasu. Výjimečná byla i tím, že jako jedna z prvních černých jazzových zpěvaček vystupovala i s bilými hudebníky. Britský hudební časopis Q opakovaně označil song Strange Fruit který Billie Holiday zpívávala, za jednu z deseti písní, které měly sílu změnit svět. Poslední vystoupení se uskutečnilo v červnu 1959 na benefičním koncertu v New Yorku, po kterém byla zatčená za ilegálních držení drog. O několik dnů později Billie se zničeným hlasem i životem, nemocná s cirhózou jater, zemřela na nemocničním lůžku Metropolitní nemocnice v New Yorku. V té chvíli měla jen pár dolarů, které dostala předem od časopisu za zveřejnění článku o svém životě. Těch pár bankovek měla Billie připevněné gumičkou ke svým nohám. Byly to její poslední peníze. Billie Holiday zemřela v New Yorku 17. července roku 1959 ve věku 44 let. Erkul