Pierre Richard-Willm

Francouzský herec Pierre Richard-Willm, proslavený především rolemi v historických filmech, pocházel z jižní Francie a narodil se v Bayonne na francouzsko-španělské hranici. Jeho rodné jméno bylo Pierre Alexandre Richard, druhé příjmení Willm přijal již jako herec na počest své předčasně zemřelé matky. Ještě než matka zemřela, pěstovala v synovi lásku k umění a formovala vývoj jeho osobnosti s náklonností k divadlu. Studoval původně v Bordeaux, v letech 1913-1914 navštěvoval École des Beaux Arts v Nantes. V této době také začal hrát divadlo, zatím jen na amatérské úrovni, poměrně úspěšně se věnoval i malířství a později sochařství. Po vypuknutí první světové války vstoupil do armády a bojoval u pěchoty. Po válce se vrátil do Paříže a pokračoval v jevištní praxi, první profesionální angažmá získal až v polovině dvacátých let, kdy stanul na prknech tehdy slavného Odeonu. Poprvé vystoupil v Dámě s kaméliemi (1925), v dalších letech dokázal nastudovat několik premiér ročně, žánrově obsáhnul dramata i komedie, nevyhýbal se světovému repertoáru, jeho doménou byla ale především francouzská klasika a moderna. Stálé angažmá v Odeonu opustil v roce 1930, kdy se dostavily první nabídky od filmu. Práce před kamerou nakonec Richard-Willma zaměstnala natolik, že ve třicátých a čtyřicátých letech vystupoval v divadle jen výjimečně, za tuto dobu stihnul natočit čtyřicet filmů. Poprvé hrál ve filmu CELÝ SVŮJ ŽIVOT (Toute sa vie, 1930) režiséra Alberta Cavalcantiho. Pro nás není bez zajímavosti, že v režii Karla Lamače hrál velké úlohy ve filmech KIKI (1932), BABY (1933) a DCERA PLUKU (La fille du regiment, 1933) po boku české herečky Anny Ondrákové, známé ve Francii pod jménem Anny Ondra. Již tehdy Richard-Willm směřoval ke kostýmním rolím v historických filmech, které jej nejvíce proslavily, na skutečný úspěch však zatím stále čekal. První triumf se dostavil s filmem VELKÁ HRA (Le grand jeu, 1934) režiséra Jacquese Feydera, který byl nominován na hlavní cenu (Mussoliniho pohár) na festivalu v Benátkách. Ze stejného roku bylo také působivé drama MOSKEVSKÉ NOCI (Les nuits moscovites, 1934) odehrávající se v Rusku za první světové války. Na úspěších Richard-Willma se do značné míry podílely také přední herečky té doby, které s ním hrály, vícekrát po jeho boku stanula například Vera Korene, Marie Bell nebo Edwige Feuillere. S posledně jmenovanou vytvořil ústřední pár v dramatu DÁMA Z MALAKY (La dame du Malacca, 1937), což je dodnes nedoceněný a nadčasový snímek s tématikou rasových předsudků; tento film je navíc ukázkou možnosti využití mírně exotického zjevu Pierra Richard-Willma (hrál zde malajského prince). Z početnější spolupráce s režisérem Marcelem L'Herbierem zaslouží pozornost výpravný historický film SRDEČNÁ DOHODA (Entente cordiale, 1938). Zatímco ve třicátých letech točil několik filmů ročně, v době okupace práci před kamerou výrazně omezil a vrátil se na divadelní jeviště. Vystupoval například v Théatre Hébertot nebo Théatre du Gymnase, v letech 1939 a 1940 podnikl také turné po Francii s herečkami Edwige Feuillere a Françoise Rosay. I když jeho filmografie té doby je méně početná, nakonec právě za války dospěl ke svému největšímu úspěchu – hlavní roli Edmonda Dantese hrál ve výpravném dvoudílném filmu HRABĚ MONTE CHRISTO (Le comte de Monte Cristo, 1943) na motivy románu Alexandra Dumase. I když je toto filmové zpracování dnes opomíjené a překonané mladšími verzemi, podle mínění odborníků je velmi zdařilé a zvláště vzhledem k době vzniku stojí za zmínku překvapivě nákladná výprava. Film vznikl souběžně ve francouzské a italské verzi s identickým hereckým obsazením (natáčelo se mimo jiné v Římě). Po osvobození se Richard-Willm vrátil znovu k práci v divadle, hrál mimo jiné v Belgii, až do šedesátých let pak působil na scéně Théatre du Peuple v turistickém letovisku v Bussangu, kde začínal již po první světové válce. Působiště mimo Paříž a touha hrát především divadlo byla příčinou úplného ukončení angažmá ve filmu. Poslední roli vytvořil ve filmu SNY LÁSKY (Reves d'amour, 1947), v němž ztvárnil hudebního skladatele Franze Liszta. Od konce šedesátých let žil v soukromí a vzhledem k dlouhodobé absenci v médiích se stal obětí lživých článků v bulvárním tisku, které jej označovaly za nešťastnou zapomenutou osobnost. Pierre Richard-Willm na svou obhajobu napsal vlastní biografii Daleko od hvězd (Loin des Étoiles, 1975), jíž se naposledy připomněl veřejnosti. Pierre Richard-Willm zemřel v Paříži 12. dubna 1983 ve věku 87 let, pohřben je v Bussangu, kde dlouhá léta žil a pracoval.