Sergej Stoljarov

Sergej Stoljarov se narodil 4. (podle starého stylu 17) červenec 1911 v dědince Bezzubov poblíž města Tula v Rusku. Vystudoval herectví na divadelní škole oddělení Proletkultu (1931). V roce 1932-1934 -MCHAT (Moskevské umělecké divadlo) herec, V 1934-1938 - Ústřední divadlo Rudé armády, v roce 1940-1942 - Divadlo MOSSOVETA, z roku 1944 - Divadelní-studio (filmový herec). Sergej byl synem lesníka Dmitrije Stoljarova. Sergej má ještě tři bratry a sestru. Žili v nuzných poměrech, ale velice družně. Na svého tatínka Sergej moc vzpomínek neměl, protože za dveřmi již byla první světová válka a ta mu táty vzala. V roce 1914 to začalo. První rekruti se tehdy vybírali losem.Tak se stalo, že jeden bohatý sedlák ze strachu, že by mohl rukovat, slíbil tomu, kdo jej vymění (půjde za něj do války), domek, koně i krávu. Bylo to tehdy velké bohatství, kterému bylo těžko odolat. I když šlo o krk, Stoljarův táta zvedl ruku, vše bylo smluveno a milý Dimitrij mašíroval na frontu, z které se již nevrátil.Byl zabit při jednom z plynových útoků, což byla jedna z německých specialit, jak lidi účinně a za strašlivých bolestí poslat na onen svět. Dlužno podotknout, že slíbenou odměnu, pro Stoljarovi skutečné bohatství, rodina opravdu dostala. Ale, přišla Říjnová revoluce a majeteček jím byl zkonfiskován, takže se z chvilkového „zbohatnutí“ dlouho netěšili.A tak milí Stoljarovi zůstali úplně bez obživy.Začalo pro ně období skutečného hladu. Maminka ze zoufalství, aby zachránila děti, poslala tři starší syny do Taškentu, kterému se říkalo město chleba a obilí, a nejmladší děvčátko nechala u sebe. Tak začala strastiplná pouť malého Sergeje Stoljarova, válkou zmítaným Ruskem.Do Taškentu však nikdy nedorazil.Chudák malá nakazil se břišním tyfem a jeho bratříčci jej museli nechat v nemocnici v Kursku a je samotné pohltily válečné události a zmizeli neznámo kam. Malý Sergej se tedy léčil a za pomoci soucitných sanitářů se i nakonec vyléčil Co však dál? Jeho cesta, jak jinak, vedla do kurského sirotčince.Tam právě vznikl zárodek pozdější Stoljarovy hvězdné umělecké kariéry.Dozvídá se, že v ústavu existuje divadelní kroužek, který vede jeden z vychovatelů a tam se přihlásí. V pozdních 20-tých letech Stoljarov dokončil „První odborné strojně-technické učiliště v Moskvě. Pak jeden čas pracoval dokonce jako strojvedoucí na železnici v Kyjevě. Pilný a snaživý Stoljarov ve svém volném čase studoval na „Dramatické škole pro pracující“ u MChATu (Moskevského uměleckého divadla). Vše to tam řídí herec Alexej Dikij. Hereckými schopnostmi mladý Stoljarov přímo překypuje, tudíž není pochyb o tom, že po skončení studií povedou jeho kroky přímo do MChATu. V roce 1932,při zkouškách ve slavném divadle dostane za úkol Stoljarov přečíst monolog Nila ze hry Maxima Gorkého "Na dně“. A že se před komisí předvede v tom nejlepším světle, tak to si pište. Zalíbit se takovým členům komise jejichž jména dokáží roztřást kolena nejednomu absolventovi, tak to je kumšt.Vždyť tam sedí sám Stanislavskij, V. Němirovič-Dančenko, V. Mejerchold, panečku, co jméno, to pojem, a ti rozhodli z pěti set žadatelů, že Stoljarov je způsobilý a může okamžitě nastoupit do divadla. Mezitím, na počátku 30-tých let má dvojí štěstí, nejen tvůrčí, ale i osobní. V roce 1930 byl povolán do vojenské služby, a byl zařazen do Armádního divadla. Tam se seznámil s mladou herečkou Olgou Konstantinovou (čerstvou absolventkou divadelních kurzů Jurije Závadského). A tak se stalo, že za krátký čas, měli veselku.. V roce 1934,byl mladý herec osloven režisérem Alexandrem Dovženkem, který jej vyzvala , aby hrál v jeho jeho filmu "Aerograd. Vzhledem k tomu,že to byl Stoljarův filmový debut, byl to debut velmi úspěšný. Urostlý fešák Stoljarov, nemůže nepřitahovat pozornost diváků a především divaček. V roce 1936 režisér Aleksandrov, jej vyzval, aby vytvořil hlavní mužskou roli ve svém novém filmu "Cirkus". S tímto filmem a začala hvězdná sláva herce Sergeje Stoljarova. Jeho tvář se usmívala z obrovských plakátů.“Jeho tvář s „thymolinovým“ úsměvem zaplňovala přední stránky sovětských novin a časopisů. Prostě Stoljarov byl všude. A považte, že díky filmu „Cirkus“ po 18 letech odloučení našel svoji maminku a bratra Romana. Jako milovník dobrých filmových konců lituji, že o tom nebyl natočen film. Seděl bych v první řadě. Brzy se náš hrdina stává otcem: 28.ledna 1937 se jim narodil syn. S manželkou Olgou mu dali jméno Cyril (později půjde ve stopách svého otce a v roce 1956 se objeví v prvním filmu). Jeden za druhým se na plátnech biografů objevují filmy, ve kterých Sergej Stoljarov hraje. Tak, v letech 1938-1939, hrál ve filmech A. Roye "Ruslan a Ludmila" a "Vasilisa Překrásná." V roce 1944, stejný režisér ho pozval na roli ve filmu „Nikita Kuzmič“ a „Kostěj nesmrtelný“. Když začala válka, Stoljarov nemůže stát stranou a přihlásí se na frontu jako dobrovolník. Nicméně, jako mnoho jeho kolegů,musel Stoljarov svojí žádost stáhnout, neboť jeho „kulturní“ hodnota je nenahraditelná. Nicméně, to představuje, že se Stojarovi musí evakuovat na podzim roku 1941 do v Alma-Aty.Tam jsou vystavěny improvizované filmové ateliéry, ve kterých vznikne spousta velmi hodnotných filmů. Na cestě tam se jim přihodil smutný případ: Stoljarovům kdosi ukradne potravinové lístky. V těchto časech to může znamenat i smrt hladem. A pak si Stoljarov vzpomněl na svého koníčka - lov, vzal pušku a z filmového studiu šel roovnou do hor. Zmizel na nějaký čas, ale když se vrátil, na ramenou mu visela obrovská horská koza. Její maso Stoljarovi měli na dlouho - část snědli, část prodali na trhu. Kus masa směnil Stoljarov se spisovatelem Simonovem za jeho novou hru "Ruští lidé", kterou následně herec nastudoval a uvedl na prkna místní divadelní scény. Veškerý výtěžek z tohoto představení Stoljarov poslal do fondu obrany na zakoupení tanku, který dostal jméno „Ruští lidé“. Z vděčnosti za tento vlastenecký akt, přišel Stojarovi do Alma-Aty děkovný telegram od samotného Stalina. Navzdory skutečnosti, že Stoljarov v té době byl považován za hvězdu sovětské kinematografie, se svojí rodinou, na rozdíl od jiných slavných rodin, žil docela skromně. Neměli žádné auto, žádný dům. Dokonce ani jejich přátele nebyli z uměleckých kruhů. Prostě: obklopovali se obyčejnými lidmi - dobrými sousedy. Jediným „uměleckým“ přítelem byl Boris Babočkin (filmový Čapajev ).Rádi spolu chodili na lovecké toulky. Jejich přátelství trvalo celý život. V roce 1953, kdy se natáčel film "Sadko", Sergej Stoljarov v něm vytvořil titulní roli a dosáhl jí mezinárodního věhlasu. Na benátském filmovém festivalu získal první cenu. Většina ve filmu účinkujících herců však na festivalu není. Nedostali povolení. Za rok na to, francouzský časopis "Cinema" zařadí do seznamu Stoljarova mezi významné herce světové kinematografie. Ano, za Sovětský svaz je v tomto seznamu právě on. Na přelomu první půlky 50 let Stoljarov hrál ve dvou populárních filmech: v roce 1956 se na plátnech sovětských kin objeví první širokoúhlý film "Ilja Muromec, v němž si zahraje roli Aljoše Popoviče (film se dostal do Guinessovy knihy rekordů - pro 106 tisíc vojáků a 1100 komparsistů a největšího počtu koní), a v roce 1957 pak "Tajemství dvou oceánů, kde hraje roli kapitána sovětské ponorky. Galerie postav pokračuje pozitivním obrazem herce v těchto filmech. Stoljarov v 60-tých letech moc nehraje. Přece však se na plátna bigrafů dostanou dva snímky, ve kterých náš známý hrál hlavní roli: "Člověk mění kůži" (1965) a "Mlhovina Andromedy" (1967).Tento nejnovější film dokonce získal zvláštní cenu na festivalu v Terstu v roce 1968. Stoljarov v tomto filmu hrál svoji poslední (zároveň hlavní) roli ve filmu. U filmu je pro Stoljarova málo práce a stejně tak i divadelní režisér, pod kterého spadá, si neví rady co s ním. A tak intrikuje a obviňuje, že nedodržuje stanovené normy. Co si pod tím představit, je dneska složité, ale znamená to, že on a jeho manželka jsou „odejíti“ z divadla. Tento nevděčný a skandální postup vážně ohrožuje zdraví hercovo a stav se zhoršuje natolik, že 9. prosince 1969 umírá. Sergej Stoljarov byl přímo symbolem sovětského filmu. Národní umělec SSSR Sergej Stoljarov je pohřben v Moskvě na Vagankovském hřbitově.