Yvette Lebon

Letos stoletá francouzská herečka Yvette Lebon se v médiích nevyskytuje prakticky již čtyřicet let, přesto jí náleží významná pozice mezi hvězdami francouzského filmu předválečné éry. Narodila se v Paříži jako Simone Lebon, později užívala umělecké jméno Yvette, respektive Ivette. Od mládí se věnovala tanci, absolvovala též kurzy malířství. Malířům také stála jako modelka, souběžně na přelomu 20. a 30. let začala hrát divadlo. Její nevšední krása neunikla pozornosti filmařů a již ve dvaceti letech ji do vedlejší role obsadil mezinárodně proslulý režisér Alexander Korda ve filmu LEVÝ BŘEH (Rive gauche, 1931). Širší popularitu získala díky Marcu Allégretovi, jenž ji angažoval do muzikálově laděné kriminálky ZOUZOU (1934) se slavnou Josephine Baker v hlavní roli. Rok 1936 jí pak přinesl již dvě hlavní role, zvláště film MARINELLA (1936), v němž byl jejím partnerem populární zpěvák Tino Rossi, zaznamenal výrazný komerční úspěch. Vedle umělecky málo hodnotných filmů dostala Yvette Lebon i zajímavější příležitosti, výraznou vedlejší roli ztvárnila například v Decoinově psychologickém příběhu ZNEUŽITÍ DŮVĚRY (Abus de confiance, 1937). Z osobního hlediska měl pak pro ni význam film GIBRALTAR (1938). V tomto válečném dramatu hrál hlavní roli Roger Duchesne (1906-1996), s nímž se Yvette Lebon sblížila a následně se z nich stali manželé. Kromě práce ve filmu slavila Yvette Lebon úspěchy také na divadelních jevištích, její doménou byly nenáročné, ale značně populární operety. Z její válečné filmografie zasluhuje zmínku zajímavé drama TEN, KDO HLEDÁ PRAVDU (L'homme qui cherche la vérité, 1940). Po boku slavného zpěváka Charlese Treneta hrála v nenáročné, ale úspěšné hudební komedii PAŘÍŽSKÁ ROMANCE (La romance de Paris, 1941). Jako sestra hlavní hrdinky se pak objevila v historickém snímku PODIVNÉ OSUDY DESIRÉE CLARYOVÉ (Le destin fabuleux de Desirée Clary, 1942). V této době byla Yvette Lebon s Duchesnem již rozvedená a podle některých zdrojů byla blízkou přítelkyní významného dramatika a režiséra Sachi Guitryho (1885-1957). V době těsně po válce odehrála velkou roli manželky titulního hrdiny (Bernard Blier) v komedii PAN GRÉGOIRE PRCHÁ (Monsieur Grégoire s'évade, 1945). Kariéra Yvette Lebon byla na několik let po válce přerušena; za okupace totiž točila filmy pro německou společnost Continental Film, s Němci se také stýkala v rámci společenských událostí a navíc žila luxusním stylem života, který stejně jako u mnoha jiných budil nelibou pozornost. Na rozdíl od četných jiných hereček nebyla sice přímo obviněna z kolaborace, ale případnému postihu se vyhnula tím, že se nějakou dobu zdržovala na venkově. Nelichotivý obraz Yvettina působení za války navíc ve svých pamětech podala její herecká kolegyně Corinne Luchaire. Až po několika letech oslovil Yvette Lebon italský režisér Vittorio Foltacavi, který jí svěřil velké role ve svých historických filmech MYLADY A MUŠKETÝŘI (Il boia di Lilla, 1952) a RYTÍŘ DE MAISON ROUGE (Il cavaliere di Maison Rouge, 1953). V obou případech šlo o adaptace románů Alexandra Dumase a kromě Yvette Lebon hráli v těchto filmech také další francouzští herci. Přestože již překročila čtyřicítku, Yvette Lebon okouzlila Itálii i západní Evropu svým půvabem a oba filmy zaznamenaly nečekaný úspěch. Teprve pak si na ni vzpomněli i francouzští filmaři a před kameru se na domácí půdě vrátila s filmem SOPHIE A ZLOČIN (Sophie et le crime, 1955), kde hrála jednu z vedlejších rolí. Obnovení kariéry se však nekonalo, Yvette Lebon pak natočila několik dalších filmů v Itálii a Španělsku, naši diváci ji mohli vidět například ve francouzském dobrodružném snímku SCARAMOUCHE (La máscara de Scaramouche, 1963). Po několika dalších menších rolích uzavřela svou filmovou dráhu titulem JÁ, TY, ONI (Je, tu, elles..., 1972). Od konce čtyřicátých let byl druhým manželem Yvette Lebon filmový producent Nat Wachsberger (1916-1992) a právě on stál za jejím návratem před kameru v padesátých letech. Po ukončení aktivní herecké kariéry žije Yvette Lebon v soukromí, objevovala se ale na různých společenských akcích a až do vysokého věku ohromovala svou vitalitou a výrazně mladším zjevem, ještě v 70. letech byla vyhledávanou tváří pro titulní stránky časopisů. V povědomí diváků zůstává dodnes díky filmům ze 30. a 40. let vydávaných v posledních letech na DVD.