Stanisław Mikulski

Známý polský herec Stanislaw Mikulskise narodil 1. května 1929 v Lodži. Vyrůstal tu ve svérázné dělnické čtvrti Baluty a do jeho dětství i dospívání tvrdě zasáhla německá okupace. Po válce se, už jako student lodžského gymnázia, vydal do Štětína, kde pomáhal odklízet trosky a budovat novou tvář zničeného města. Tady také roku 1950 odmaturoval a plánoval další studium na na zdejší polytechnice. A právě tenkrát zasáhla do jeho života náhoda, která navždy změnila jeho osud - bylo to setkání se začínajícím režisérem Buczkovským, který zde právě hledal mladé protagonisty do svého filmu První start. S. Mikulski se přihlásil do konkurzu, bez problémů prošel kamerovými zkouškami a zúčastnil se i svého prvního natáčení, které ovšem bral pouze jako příjemné zpestření prázdnin. Během práce ale padl do oka Władysławu Woźnikovi, herci a pedagogovi z krakovské herecké školy. Ten mu nabídl externí studium a současně i angažmá v divadle v Katovicích. Mladý Mikulski se dlouho nerozmýšlí a přijímá. Odjíždí do Katovic, kde nastupuje jako herec - elév do zdejšího divadla a zároveň skládá zkoušky na dálkové studium v Krakově. Do všeho ale zasáhne armáda a mladý herec dostává povolání k základní vojenské službě. Zpočátku je přidělen k normální jednotce, časem si však vybojuje přesun do Lublina, kde právě vzniká Vojenský soubor písní a tanců. Tady stráví zbytek vojny jako recitátor, zpěvák, tanečník a konferenciér. Nakonec se dostává i na jeviště místního divadla Julia Osterwy, kterému zůstane věrný i po návratu do civilu. Setrvá zde 11 let, během kterých nasbírá mnoho hereckých zkušeností a dokončí i dálkové studium. Roku 1964 odchází do Varšavy, kde postupem času projde několika tamními scénami - Teatr Powszechny (1964 - 66), Teatr Ludowy (1966 - 69), Teatr Polski (1969 - 83) a konečně Teatr Narodowy (1983 - 88). Souběžně s divadelní prací se S. Mikulski hned od začátku své kariéry věnuje i filmu - po dvou prvních snímcích, kde hrál pouze drobné epizodní role, se roku 1956 objevuje ve Wajdových Kanálech - tento film bývá často uváděn i jako jeho debut. Poté následují další snímky jako např. komedie Eva chce spát (1957), nebo Popely (1965 - opět s režisérem Wajdou). Mikulského vpravdě životní rolí se ale stává až legendární Hans Kloss v televizním seriálu S nasazením života (polsky: Stawka większa niż życie). Dnes už málokdo ví, že tento příběh polského agenta, ukrytého pod šifrou J-23 a působícího za 2. světové války v německém Abwehru, byl původně plánován jenom jako šestidílná televizní inscenace a že první díly byly dokonce vysílány naživo... Vzbudil však takový ohlas, že se nahonem dotáčely další a další scény, až nakonec, po úplném přepracování, vznikl seriál v té podobě, jak jej známe dnes. S. Mikulskému přinesla role neohroženého kapitána ohromnou popularitu, ale i značné trápení, neboť se dlouho nemohl vymanit z jejího stínu - ať hrál Cyrana nebo Petruccia, pořád byl pro diváky (ale i odborné kritiky) hlavně Kloss. Postupem doby se mu konečně podařilo zaujmout diváky i jinýmy postavami ze svého bohatého repertoáru - zahrál si např. Tomáše v dětském seriálu Pan Autíčko a templáři, nebo tatínka nezvedených dvojčat Toši a Tomka ve stejnojmenném filmu polské televize. Několik let byl také konferenciérem Festiwalu Piosenki Żołnierskiej (Festivalu vojenské písně), kde se dokonce představil i jako interpret. Mnozí mu zazlívají, že se po vyhlášení vyjímečného stavu v roce 1981 nepřipojil k hereckému bojkotu proti vládní (komunistické) filmové a televizní tvorbě. Jako člen komunistické strany ale Mikulski ani nemohl jinak. Navíc měl v té době i značné osobní trápení, spojené s těžkou nemocí a následnou smrtí své ženy Jadwigy. V letech 1988 - 1990 působil jako ředitel Polského kulturního a informačního střediska v Moskvě a po návratu do vlasti se rozhodl odejít do důchodu. Odstěhoval se do svého domu ve Warmii a herecké práci se od té doby věnuje pouze příležitostně. V letech 1995 - 98 mimo jiné uváděl i televizní soutěž Kolo štěstí - nebyla to však práce, která by jej napňovala, a tak další prodloužení smlouvy odmítl. I když se v nových rolích objevuje na obrazovce už jen zřídka, věrní diváci na něj nezapomínají - důkazem toho je nejen spousta cen a medailní, které se Stanislawu Mikulskému podařilo nashromáždit (mezi jinými např. několik Zlatých a Stříbrných masek - cen pro nejoblíbenějšího polského herce, Zlatého či Rytířského kříže za zásluhy, Ceny města varšavy, Diplomu ministra zahraničních věcí na podporu polské kultury v zahraničí či mnoha jiných řádů a ocenění), ale také otisk jeho dlaně na tzv. Promenádě hvězd v Międzyzdrojích - tradičním dějišti polských filmových festivalů. V současnosti si pan Mikulski (prý v poměrně dobré zdravotní pohodě) užívá zaslouženého odpočinku, občas se sejde s kamarády E. Karewiczem, W. Pyrkoszem či F. Pieczkou - a hlavně se těší z vnoučků: dětí svého syna Petra.