Juliet Berto

Francouzská herečka Juliet Berto se v šedesátých letech zařadila mezi významné osobnosti nové vlny, později se pokusila prosadit i jako režisérka. Narodila se jako Annie Lucienne Jamet v Grenoblu, k filmu se dostala jako devatenáctiletá studentka díky náhodnému setkání se slavným režisérem J. L. Godardem, který jí nabídl menší roli ve svém filmu DVĚ NEBO TŘI VĚCI, CO O NÍ VÍM (2 ou 3 choses que je sais d´elle, 1966). Díky větším rolím v dalších Godardových filmech (WEEK-END, 1967; ČÍŇANKA – La chinoise, 1967) začala pronikat do širšího povědomí veřejnosti a i její veřejně proklamované postoje z ní učinily jeden ze symbolů volnomyšlenkářského studentského radikalismu v roce 1968. Příležitostně se začala uplatňovat i v divadle a hrála například na legendárním divadelním festivalu v Avignonu. Příjmení Berto získala Juliet sňatkem s režisérem Michelem Berto (1939-1995), s nímž ale žila jen krátce. Kromě Godarda začala točit i s jinými režiséry, například s Claude Millerem, s nímž pořídila několik krátkých filmů, stěžejní spolupráci navázala s Jacquesem Rivettem. Jejich pracovní souznění vyvrcholilo s legendární komedií CÉLINE A JULIE SI VYJELY NA LODI (Céline et Julie vont et Bateau, 1974), na níž se Juliet Berto podílela i jako spoluautorka scénáře. Vedle dalších nezávislých filmařských počinů přijala i nabídky ke komerčněji laděným titulům, po boku Alaina Delona a Jeanne Moreau se objevila ve filmu PAN KLEIN (Monsieur Klein, 1975), později to byla například kriminálka PENÍZE TĚCH DRUHÝCH (L´argent des autres, 1978). Koncem sedmdesátých let se životním partnerem Juliet Berto stal režisér Jean-Henri Roger, ve spolupráci s ním pak herečka natočila svůj režijní debut SNÍH (Neige, 1981), v němž si zároveň zahrála hlavní roli. Toto drama barmanky zmítané nelehkým životním osudem bylo nominováno na Zlatou palmu za nejlepší film v Cannes i v udílení Cézarů. Do svého dalšího filmu (stejně jako v předešlém případě s tématikou drog) MYS CANAILLE (Cap Canaille, 1984) angažovala Juliet Berto hvězdné herecké obsazení a film opět zabodoval v mezinárodním měřítku (nominace na Zlatého medvěda na festivalu v Berlíně). Vedlejší role pak Juliet Berto odehrála ještě v několika filmech, objevila se také v televizi. V roce 1987 byla členkou poroty na mezinárodním festivalu v Berlíně. Koncem osmdesátých let musela ze zdravotních důvodů všechny své umělecké aktivity ukončit a zemřela následkem rakoviny prsu 10. ledna 1947 krátce před svými 43. narozeninami.