Marcello Pagliero

Italský filmový tvůrce Marcello Pagliero začínal jako herec, později se prosadil i jako režisér, pracoval v Itálii a Francii a na svém kontě má i jednu oscarovou nominaci za scénář. Narodil se v Londýně, jeho otec byl Ital, matka ale pocházela z Francie. Marcello vyrůstal v Itálii a vystudoval práva, tomuto oboru se ale nikdy nevěnoval a začal pracovat jako novinář. Ve třicátých letech se poprvé setkal s filmem díky překládání scénářů, k čemuž byl předurčen díky výborné znalosti angličtiny. Za války začal spolupracovat i na scénářích k italským filmům, následoval režijní debut TAXI 07 (07 tassi, 1943), který však kvůli nedostatku financí nedokončil a až po válce jej dotočil jiný režisér. Pagliero ale na sebe upozornil Roberta Rosselliniho, který jej přizval ke spolupráci na filmu TOUHA (Desiderio, 1943), který ovšem taktéž zůstal v torzu a až v roce 1946 jej dokončil sám Pagliero. Mezitím se jako představitel jedné z hlavních rolí uplatnil ve slavném Rosselliniho filmu ŘÍM, OTEVŘENÉ MĚSTO (Roma cittá aperta, 1945). O rok později realizoval Pagliero podobně laděný film ŘÍM, SVOBODNÉ MĚSTO (Roma cittá libera, 1946). Tehdy progresívní italský neorealismus tady ale zůstal jen v náznacích a film nedosáhl významu jiných mistrovských děl té doby. Spolu s dalšími scénáristy se Pagliero podílel na dalším Rosselliniho filmu PAISÁ (1946) a spolu s Fellinim a Rossellinim byl v roce 1950 nominován na Oscara za nejlepší scénář. Mezitím byl pozván do Francie a hlavní roli hrál v Delannoyově filmu KOSTKY JSOU VRŽENY (Les jeux sont faits, 1947). Další nabídky z Francie pak Pagliera koncem čtyřicátých let přiměly k tomu, že se trvale usadil v Paříži a pokračoval v práci režiséra i herce. První film natočený ve Francii MUŽ, KTERÝ CHODÍ PO MĚSTĚ (Un homme marche dans la ville, 1950) se řadí k jeho nejlepším dílům. Výrazným komerčním úspěchem pak byla adaptace divadelní hry J. P. Sartra POČESTNÁ DĚVKA (La putain respecteuse, 1952). Podle jevištní předlohy dalšího slavného dramatika Luigiho Pirandella pak natočil film NAHÉ ODÍVATI (Vestire gli ignudi, 1954) s hvězdným obsazením z Francie i Itálie. Svou režijní filmografii uzavřel sovětsko-francouzským filmem LÉON GAROSS HLEDÁ PŘÍTELE (Leon Garros iščet druga, 1961). Tento polodokumentární snímek měl význam v osobní rovině pro představitele jedné z hlavních rolí Jeana Rocheforta, který se při natáčení v Sovětském svazu seznámil se svou první manželkou. Během šedesátých let Pagliero odehrál ještě několik menších rolí ve filmech různých režisérů, naposledy se uplatnil jako scénárista jedné epizody seriálu SLAVNÉ ÚTĚKY (Les évasions célébres, 1972), od té doby žil v ústraní. Marcello Pagliero zemřel v Paříži 9. prosince 1980 ve věku 73 let.