Inge Ley

Půvabná Inge Ley, jejíž datum narození není známo stejně jako rodné jméno, byla původně herečkou a tanečnicí. Umělecké kariéře se však s největší pravděpodobností věnovala velmi krátce, do doby, nežli se stala manželkou jedno z nejmocnějších mužů Hitlerovy Třetí říše – Roberta Leye (1890 – 1945). Půvabná blondýnka okouzlila nejen šéfa německé Dělnické strany (Robert Ley stál v jejím čele od roku 1933 do roku 1945), ale i samotného Vůdce. Spolu s manželem patřili k prominentním hostům v Hitlerově sídle v Obersalzbergu. Hitler měl slabost pro něžné blondýnky. Vždyť jeho dlouholetá milenka Eva Braun nebyla výjimkou. Inge Ley se Evě trochu podobala. Stejně jako Eva, i ona si užívala pohodlného života v luxusu a nezajímala se o politické záležitosti. Žila svůj pohodlný a povrchností naplněný život, zatímco v koncentračních táborech umíraly tisíce nevinných obětí. Přesto nelze hovořit o šťastném životě. Inge trpěla dlouhá léta depresemi. Její manžel byl odměřený člověk, typický nacista, pro něhož existovala jen jeho kariéra a politický vzestup. Těžko říct, co bylo hlavním důvodem, proč se mladá a krásná Inge rozhodla předčasně ukončit svůj život. Dozvěděla se snad, jaká zvěrstva se páchají na těch, kteří se „provinili“ tím, že se nenarodili jako příslušníci árijské rasy? Projevila se snad tvrdost nacistického pohlavára i v soukromí a došlo k domácímu násilí na jeho choti? Těžko říct. Pravdu dnes již těžko někdo zjistí. Inge Ley se možná jen cítila být sama, naprosto osamělá a zoufalá. Prameny mlčí o tom, zda měli Leyovi děti. Dost možná, že právě bezdětnost a prázdnota, že nemůže být matkou, mohly být dalším důvodem předčasného ukončení života. Inge Ley v roce 1943 vyskočila z okna. Přesné datum její tragické a dobrovolné smrti dostupné prameny neuvádějí... O dva roky později šéf Dělnické strany Robert Ley následoval svou manželku do míst, odkud není návratu. Jako jeden ze skalních přívrženců Hitlera si byl velmi dobře vědom, jaký osud ho čeká. Patřil mezi Hitlerovy oblíbence a nejmocnější nacisty v Říši. Dne 25. října 1945 se ještě před vlastním zahájením procesu s válečnými zločinci oběsil ve své cele.