Vladimír Opěla

Výrazná osobnost působící v českém filmovém archivnictví od roku 1965. Původně absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity J. E. Purkyně v Brně (obor fyzika, chemie) a Filozofickou fakultu (Dějiny umění). V Brně existoval Klub přátel filmového umění, ze kterého se stal v roce 1957 první Filmový klubu nás, kde byl Opěla lektorem. Po vojně pracoval ve Strakonicích jako učitel fyziky a chemie. Také zde založil Filmový klub, kterému dva roky předsedal. Roku 1964 se v Čimelicích konal seminář československých filmových klubů, kde se setkal s tehdejším ředitele Československého filmového ústavu (ČSFÚ) Dr. Zvoníčkem, který mu nabídl práci ve Filmovém archivu ČSFÚ, kde mělo brzy vzniknout technické oddělení. Opěla souhlasil, ale nebylo mu povoleno odejít ze školství. Teprve, když se na českobudějovickém festivalu československého filmu znovu setkal s Dr. Zvoníčkem a také s ředitelem Ústředního ředitelství čs. filmu, mu bylo napodruhé vyhověno. 1. zaří 1965 začal pracovat ve Filmovém archivu ČSFÚ, nejprve jako praktikat v laboratořích. Po návratu z praxe se zabýval především ukládáním filmů do depozitářů. Stal se vedoucím technického oddělení. Navrhl projekt generální inventarizace sbírek, který odsouhlasil tehdejší ředitel Bohumil Brejcha. Filmy se poprvé začaly kontrolovat, katalogizovat a zabezpečovat. V roce 1992 byl ministrem kultury jmenován ředitelem Národního filmového archivu (NFA se ve stejném roce transformoval z ČSFÚ). V roce 2008 mu byla ministrem vnitra udělena medaile Za zásluhy o české archivnictví. Velmi aktivně spolupracuje s organizací FIAF (Mezinárodní federace filmových archivu). Dříve jako člen katalogizační komise, později jako člen řídícího výboru a viceprezident.