Podle názoru odborníků nebyla Gianna Maria Canale nijak dobrou herečkou, nelze jí ale upřít, že během dvaceti poválečných let se stala hvězdou historického a dobrodružného žánru, v řadě italských nebo francouzských filmů jsme ji mohli vidět i u nás, na její kariéru u filmu měl zásadní podíl její manžel, režisér Riccardo Freda (1909-1999). Gianna Maria Canale pocházela z rodiny drobného živnostníka a narodila se na nejjižnějším cípu Itálie v Reggio di Calabria. Její otec vlastnil krejčovský salón, rodina měla původ v Řecku. Gianna Maria studovala církevní gymnázium, do jejího života zásadním způsobem vstoupila účast v soutěžích krásy.

V roce 1947 zvítězila v soutěži Miss Florencie, druhé místo pak získala v klání Miss Itálie. Dodejme, že z ročníku Miss Itálie 1947 se proslavilo více dívek - na prvním místě tehdy byla Lucia Bosé, čtvrtou příčku obsadila Eleonora Rossi Drago, největší slávy ale dosáhla tehdy třetí Gina Lollobrigida. Ještě před soutěží se Gianna Maria objevila v adaptaci Puškinovy literární předlohy DUBROVSKIJ (Aquila nera, 1946) v režii Riccarda Fredy. Po úspěchu v soutěži Miss byla pozvána na kamerové zkoušky do filmových studií Cinecitta a opět pod Fredovým režijním vedením hrála velkou roli hraběnky Lehmannové ve filmové epizodě ze života slavného svůdníka Casanovy TAJEMNÝ RYTÍŘ (Il cavaliere misterioso, 1948). Po boku Carla Ninchiho pak vytvořila hlavní ženské role v dalších filmech HRABĚ UGOLINO (Il conte Ugolino, 1949) a D'ARTAGNANŮV SYN (Il figlio di d'Artagnan, 1950), v obou opět v režii Riccarda Fredy.

Není přesně známo, kdy se Gianna Maria Canale za Riccarda Fredu provdala, stalo se tak ale v Brazílii, kde koncem čtyřicátých let spolu pracovali na dvou filmech. Po návratu do Itálie začala Gianna Maria Canale točit i s jinými režiséry, připomeňme alespoň mimořádně úspěšnou parodii TOTO LE MOKO (1949), v níž byla partnerkou legendárního italského komika Toto. K mezinárodnímu zviditelnění jí pomohla vedlejší role v americkém válečném filmu RISKUJ VŠECHNO! (Go For Broke!, 1951) spolu s fotografií na titulní straně časopisu Life. Ke spolupráci ji začali zvát i francouzští filmaři a ženský prvek například zastoupila v dobrodružném filmu POPLACH NA JIHU (Alerte au sud, 1953) natáčeném v Maroku. Skutečné historické osobnosti pak ztvárnila ve francouzských životopisných filmech MADAME DU BARRY (1954, role vévodkyně de Grammont) nebo NAPOLEON (1955, postava kněžny Pauliny Borghese).

Kromě uvedených filmů nadále točila hlavně se svým manželem Riccardem Fredou, který jí poskytl velkou příležitost v antickém velkofilmu THEODORA, CÍSAŘOVNA BYZANTSKÁ (Teodora, imperatrice di Bisanzio, 1954) nebo v hororu UPÍŘI (I vampiri, 1956). Právě při natáčení UPÍRŮ však došlo k rozepři a nakonec i rozchodu s Fredou. Jestliže mu Gianna Maria mohla být vděčná za svůj úspěšný počátek filmové kariéry před deseti lety, nyní již byla nezávislou a samostatnou osobností, bulvární média s gustem informovala například o tom, že i po rozchodu s Riccardem Fredou obývala luxusní čtrnáctipokojovou vilu v Římě.

Na přelomu 50. a 60. let se Gianna Maria Canale stala jednou z tváří žádaného žánru sandálu a meče a hrála postavy královen či jinak vysoce postavených žen antické mytologie, například v režii G. Brignone (OTROCI Z KARTÁGA - Le schiave di Cartagino, 1956), Pietra Francisciho (HERKULES - Le fatiche di Ercole, 1958) nebo Sergia Corbucciho (MACISTE PROTI UPÍRŮM - Maciste contro il vampiro, 1962). Připomeňme ale také postavu ruské carevny Alexandry, již ztvárnila v ambiciózním výpravném snímku RASPUTINOVY NOCI (Les nuits de Raspoutine, 1961) francouzského režiséra Pierra Chenala. Našim divákům je Gianna Maria Canale nejvíce známá jako intrikánská kněžna Fausta Borgia ve filmu RYTÍŘ DE PARDAILLAN (Le chevalier de Pardaillan, 1962). Tady hrála s francouzskými herci Gérardem Barrayem a Michele Girardon, s nimiž se o rok později setkala také ve filmu SCARAMOUCHE (La máscara de Scaramouche, 1963).

V roce 1964 byla Gianna Maria Canale vážně zraněna při autonehodě; z těžkých zdravotních komplikací, které zasáhly i obličej, se sice zotavila, ale z vlastního rozhodnutí ukončila svou hereckou kariéru a došla k závěru, že nejlépe bude, když divákům zůstane zachována její krásná tvář zachycená v bezmála padesáti filmech. Odešla do soukromí a žila v naprostém ústraní u severního pobřeží Itálie na malém ostrově Giannutri, který si zamilovala již v mládí. Na veřejnosti již nikdy nevystupovala a zemřela v zapomnění ve Florencii 13. února 2009 ve věku 81 let.

Autor: argenson

Populární italská herečka Gianna Maria Canale, se narodila v Clalabrii dne 12. 9. 1927. Gianna pocházela z rodiny obchodníka. Otec také vlastnil krejčovský salon,a prodával ve svém modiství oděvy. Gianna studovala na klášterním gymnáziu, a postupem času z ní vyrůstala krásná dívka.

Když se v roce 1947 účastnila volby krásy na soutěži „Miss Italia“, kde byla hned druhou nejkrásnější dívkou Itálie, kdy se na prvním místě umístila krásná Lucia Bosé, začala se okolo ní rojit media, fotografové a novináři, její publicita díky mnoha časopisům stoupala. Srovnávali ji s krásnou americkou herečkou Avou Gardner a Gianna byla pozvána do studia Cinnecitá na kamerové a herecké zkoušky, a poté, co s ní byla uzavřena předběžná smlouva začala studovat herectví a rétoriku.

Gianna M. Canale debutovala o necelý rok později ve filmech: Guarany 1948, Il cavaliére misteriosi - Tajemný jezdec 1948, Il tradimento 1949. Poté to byly dva kostýmní filmy Il Figlio di d´ Artagnan a Il conte Ugolino oba 1949. Brazilský režiser Riccardo Freda jí nabídl roli ve filmu - O caçula Barulho, v roce 1951, a poté, co se do sebe během filmování zamilovali a uzavřeli v Rio de Janeiro manželství v roce 1952.
Gianna si však na život v Brazílii nemohla zvyknout, a tak se vrátila do Itálie, a za krátko se vrátil i její manžel. Od padesátých po šedesátá léta se stala velmi obsazovanou a oblíbenou italskou herečkou.

Na svém kontě měla především historicky laděné filmy v režii svého manžela často z období tzv. „sandálů a meče“, dále to byly dobrodružné a hororové snímky – I vampiri a Macisté contro Il gracinta, nebo koprodukční, vesměs ve spolupráci Francie-Itálie-Španělsko, v barvě, překypující krásnými historickými kostýmy, dobrodružstvím, intrikami a láskou, známé i u nás jako - Clash of Steel - Le Chevalier de Pardaillan - Rytíř Pardaillan 1962 s Gerardem Barrayem, Lev svatého Marka - Il Leone di San Marco, 1963, Tygr sedmi moří - La Tigre dei sette mari 1963, opět s výborným hercem a šermířem Gerardem Barrayem, Slave 1963, a nejznámější - The Adventures of Scaramouche - La máscara de Scaramouche, Scaramouche z roku 1964 opět s G. Barrayem v roli Roberta La Fleur - Scaramouche.

Poslední film před odchodem do soukromí natočila v roce 1964 - Il Ponte dei Sospiri, kterým ukončila velmi plodnou kariéru herečky romantického filmu. Do té doby jich natočila rovných 49. Gianna Maria Canale zemřela náhle 13. 2. 2009 ve Florencii.


Marta Holubova-clara.bow

Autor: clara.bow