Italská filmová herečka Lucia Bosé, vlastím jménem Lucia Borlani se narodila v Milánu na území krásné Lombardie v Itálii 28. 1. 1931, do chudobné rodiny továrního dělníka. Vyučila se pekařkou, a nebýt toho, že ji její kamarádka Sophia přihlásila do soutěže krásy, žila by možná prostým, tichým a nevzrušujícím životem.

V roce 1947 však vyhrála soutěž Miss Italia. V té době jí bylo šestnáct let, a uhrančivá, krásná černovláska porazila i daleko vyspělejší dívky. Na druhém místě se umístila Gianna Maria Canale, která se také stala o rok později herečkou.

Lucia se věnovala povinnostem „Miss“, fotografování, rozhovorům, charitativním akcím a všemu, co souviselo s její novou pozicí. Do této situace se přihlásila Cinecittá, která mladičké krásce nabídla kursy herectví a filmovou kariéru. Kdo by odolal, když filmová kariéra byla snem mnoha dívek.

Bosé byla výrazným dramatickým talentem, což neušlo předním italským, francouzským a španělským režisérům. Spolupracovala s Dino Risim, Michelangelo Antonionim, Luisem Buňuelem, Jeanem Cocteau, nebo Frederickem Fellinim.

Dino Risi ji obsadil do filmu: Pět dní v Miláně, který byl promítán i u nás v roce 1950, v Antonioniho - Cronaca di un amore – Kronika jedné lásky, nebo Dáma bez kamélii – La signora senza camelia, Smrt cyklisty - La Muerte de un ciclista, nebo Cela s'appelle l'Aurore z roku 1956 s Luisem Buňuelem.

Lucia byla velmi úspěšná a žádaná do té doby, než se zamilovala do španělského toreádora Luise Miguela Dominguína, a provdala se za něj. Měli spolu tři děti - syna Luise Miguela, dcery Luciu a Paolu. V té době se jen velmi obtížně dostala k natáčení. Nejen proto, že se jí žárlivý torero snažil udržet doma neustálým těhotenstvím, ale i žárlivými scénami, kde naplno propukl jižanský temperament. Lucia se snažila hlavně kvůli dětem v manželství vydržet. Od manžela stejně nakonec odešla s dětmi po osmiletém manželství, a rozvod přišel až po dlouhých, několikaletých tahanicích v roce 1967. Z jejich tří dětí se stal hercem a úspěšným zpěvákem ve Španělsku a Itálii syn Miguel Bosé.

Nakonec hrála Lucia od roku 1960 ve velmi pozoruhodných snímcích jako v - Le testament dÓrphée, Jeana Cocteau, ve Felliniho Satyriconu, u nás také uvedeném filmu – Ve znamení Štíra - Sotto il Segno dello skorpione 1969, L'ospite 1972, La messe Grapevine 1975, Violanta, s režiserem Danielem Schmidtem. S Francesco Rosim: Cronaca di una morte - Kronika jedné smrti 1987, a s Augusto Villarongou - El Niňo de la luna 1989. Do nedávné minulosti patří např. film z roku 1999 - Ferzan Özpetek suaré Harém, a mezi poslední patří zatím ten v režii Roberta Faenza s názvem - I viceré - 2007. Dlužno napsat, že je Lucia Bosé dodnes uznávaná jako představitelka italského „Neorealizmu“.

Marta Holubová-clara.bow

Autor: clara.bow