Michel Legrand (celým jménem Michel Jean Legrand) se narodil v Paříži, kde také vyrůstal. Jeho rodiči byli hudební skladatel a dirigent Raymond Legrand (1908-1974), matka Marcelle de Mikaelian, napůl Arménka, byla sestrou skladatele Jacquese Héliana. V letech 1943-1950 studoval Michel Legrand na pařížské konzervatoři pod vedením významných osobností z oblasti hudby a po absolutoriu (s vyznamenáním) nastoupil dráhu profesionálního hudebníka. Již v mládí vynikl jako pianista, bravurně ovládal klasiku, ale inklinoval také k jazzu a stal se vyhledáváným hráčem angažovaným do renomovaných hudebních těles. Své jazzové ambice uplatnil především ve spolupráci se slavnými hudebníky v USA, kam často jezdil již v 50. letech. Jeho první sólové album I Love Paris z roku 1954 patří dodnes ke klenotům francouzské jazzové produkce. Mezi jmény osobností, s nimiž Legrand za svou dlouhou kariéru spolupracoval, můžeme zaznamenat takové hvězdy jako Ray Charles, Aretha Franklin, Ella Fitzgerald

I když se Legrand od mládí uplatňoval především jako klavírní interpret jazzu, prosadil se i v klasice, nahrál například řadu skladeb G. Gershwina, spolupracoval ale také s tvůrci populární hudby (Barbra Streisand, Frank Sinatra). Později své aktivity rozšířil o další profese a jako dirigent působil v řadě světových metropolí, opět v USA, ale také v Kanadě nebo Sovětském svazu. Prosadil se také jako aranžér.

Význam Michela Legranda spočívá především v jeho přínosu k filmové hudbě; jeho skladatelským přínosem se může chlubit bezmála 200 filmů. Jeho první prací byla hudební kompozice ke krátkému dokumentárnímu filmu VISAGES DE PARIS (1955), ke složení hudby k celovečernímu filmu byl pak přizván režisérem Jacquesem Pinoteau u dnes již zapomenuté komedie LE TRIPORTEUR (1957). V následujících letech začal Legrand pracovat pro brzy velmi úspěšné režiséry francouzské nové vlny (J. L. Godard, C. Lelouch). Mimořádný úspěch mu přinesly především hudební kompozice pro filmy PARAPLÍČKA ZE CHERBOURGU (Les parapluies de Cherbourg, 1964) a SLEČINKY Z ROCHEFORTU (Les demoiselles de Rochefort, 1967), načež byl osloven filmovými tvůrci z USA a poté začal svůj čas dělit mezi Francii a Ameriku a skládal hudbu pro několik filmů ročně. Také v Hollywoodu brzy zabodoval a dosáhl věhlasu se svou hudbou k filmům PŘÍPAD THOMASE CROWNA (The Thomas Crown Affair, 1968) a LÉTO ROKU 1942 (Summer of '42, 1971), u nás je známější například jedna z mnoha adaptací TŘÍ MUŠKETÝRŮ (The Three Musketeers, 1973). Z Legrandovy filmové hudby vzešla také řada nadčasových hitů, například píseň The Windmills Of Your Mind z výše uvedeného filmu PŘÍPAD THOMASE CROWNA; tuto skladbu převzala do svého repertoáru řada proslulých zpěváků (ve filmu ji zpíval Sting). V nevelkých hereckých rolích se Michel Legrand objevil také v několika filmech, například jako pianista v titulu J. L. Godarda CLÉO OD PĚTI DO SEDMI (Cléo de 5 à 7, 1962).

Úspěch a význam Michela Legranda lze nejsnáze doložit řadou ocenění, která získal; za filmovou hudbu obdržel tři Oscary, dále je nositelem dalších šesti cen včetně Zlatého glóbu na filmovém festivalu v Cannes, v průběhu 60. až 80. let byl také mnohokrát nominován na ceny Grammy a Emmy a řadu dalších ocenění. Poslední výrazný úspěch zaznamenal se svou prací k muzikálu YENTL (1983) s Barbrou Streisand v hlavní roli. (Přehled Legrandových úspěchů je uveden v sekci Ceny.) Později Legrand omezil svou práci pro film a vrátil se k vlastní intepretaci jazzového repertoáru na gramofonových nahrávkách, ty však již neměly takový úspěch jako jeho prvotiny. Pro film, potažmo televizi, nicméně komponuje dodnes, případně se ve filmech objevují jeho starší slavné nahrávky. Jeho skladatelskou práci pro film mapuje CD Le cinema de Michel Legrand (2005).

Sestra Michela Legranda, Christine Legrand (*1930), je zpěvačkou. Neteř Victoria Legrand se též věnuje zpěvu, účinkuje ve skupině Beach House.

Autor: argenson