Vladimír Franz

Herec, hudebník a skladatel Vladimír Franz je v umělecké branži též uznávaným výtvarníkem a scénografem, možná také proto, že již v čase svých studií pražské Právnické fakulty University Karlovy studoval soukromě malbu a dějiny umění. Dnes je paleta malířských děl Vladimíra Franze široce rozepjatá od symbolisticky zpracovaných elementárních přírodních motivů a akvarelových impresí až po velkoformátové expresivní variace na hudební téma a velké oltářní obrazy. Kromě výše uvedených uměleckých činností stál V. Franz 4 roky v čele Akademického senátu múzických umění a v současnosti působí jako pedagog na třech jeho fakultách: na Divadelní, Filmové i Výtvarné. Vladimír Franz je mimo jakékoliv kulturní či umělecké kruhy mezi širokou veřejností znám především svým rozsáhlým tetováním doslova po celém těle a s hojným piercingem.

Divadlo: Vladimír Franz byl letech 1981-4 spoluzakladatelem, scénografem, výtvarníkem a skladatelem autorského divadla Kytka. V. Franz jako hudební skladatel na divadle plně využívá možnosti, že hudba je autonomní rolí a tím pádem má také jednu z určujících složek představení. V. Franz je mimo oper, oratorií, kantát a baletu také autorem hudby k muzikálu pražského Divadla Semafor Pokušení sv. Antonína a na jeho kontě najdeme cca 13o zkomponovaných divadelních činoherních představení pro rozličné scény po celé republice.

Film a televize: Vladimír Franz se kromě práce pro divadlo a výtvarné umění věnuje také činnosti pro film a televizi. Před kamerou se jako herec objevil ve Vorlově hořké komedii Kamenný most, do níž mu byla svěřena role mystika a ke které také složil hudbu. Někteří návštěvníci kin si mohou na V. Franze jako na filmového hudebního skladatele vzpomenout i díky Olmerově povídkové komedii Waterloo po česku, z jehož 1. příběhu se na nás line jeho hudba, nebo díky Pokorného filmu Dějinné události.

Hudba: Vladimír Franz v době vysokoškolských studií navštěvoval jak Právnickou fakultu University Karlovy Praha, tak studoval skladbu a dějiny hudby. Získané vědomosti V. Franz využil při svých scénických skladbách, při kterých využívá především skladatelský princip vlastní autorské teoretické koncepce. Kromě výše zmiňované scénické kompozice či skladatelské práce pro divadlo, film a televizi je V. Franz také autorem volné tvorby a proto na jeho skladatelském kontě najdeme monumentální i komorní hudební díla, oratoria, zpěvohry, kantáty, písně či madrigaly. K vrcholům dosavadní skladatelské tvorby V. Franze lze směle zařadit jeho opery Ludus Danielis nebo Válku s mloky na Čapkův námět, hudbu k baletu Zlatovláska nebo 1. symfonii s podtitulem Písně o samotách.

Spisovatelská tvorba: V 2. polovině r. 2oo4 byla nakladatelstvím Orpheus vydána kniha publicisty Petra Kurky s názvem Vladimír Franz: Rozhovory.

Tituly a ocenění: Vladimír Franz se díky své práci stal šestinásobným držitelem Ceny Alfréda Radoka. Poprvé v r. 1998, kdy Franz titul získal za scénickou hudbu k divadelní hře Bloudění, kterou v režii J. A. Pitínského měla na repertoáru činohra Národního divadla Praha. O dva roky poté si Franz odnesl tutéž cenu Díky Morávkově režii Shakespearova Hamleta, kterou uvádělo Divadlo V. M. K. Klicpery Hradec Králové a po dalších dvou letech, znovu díky režiséru Pitínskému a jeho nastudování Vančurovy Markéty Lazarové pro činohru Národního divadla Praha se na V. Franze usmálo štěstí potřetí. V letech 2oo5-7 se udílení Cen Alfréda Radoka v kategorii scénické hudby pro divadelní hru stalo Franzovým hattrickem, neboť je získal za spolupráci s Městským divadlem Brno a s režisérkou H. Burešovou. Nejprve za de la Barcovo Znamení kříže, o rok později za Moliérův Amfitryon a prozatím naposledy za Smrt Pavla I. Vyjma uvedených Radokových cen se V. Franz jednou, v r. 2oo1, se stal spolulaureátem Ceny Divadelních novin a sice v kategorii Hudební divadlo, kdy ji spolu s J. Suchým dostal za muzikál Pokušení sv. Antonína.

Audiografie – skladatelská (výběr): 1997 – Kamenný most; 1998 – Cirkus Humberto; Faust; 1999 – Judit Tractatus Pacis; Vladimír Franz pro Národní divadlo; 2ooo – Gazdina roba; 2oo1 – Rút; 2oo2 – Kruhy do ledu; 2oo5 – Shakespearovská suita Ha – Hamlet!!!; 2oo7 – Skeletoni; Triptych: Znamení kříže; Amfitryon; Smrt Pavla I.; …

Divadlografie – skladatelská baletní (výběr): ? – Karel Jaromír Erben: Zlatovláska; …

Divadlografie – skladatelská muzikálová (výběr): ? – Jiří Suchý: Pokušení sv. Antonína; …

Divadlografie – skladatelská operní (výběr): ? – Ludus Danielis; Údolí suchých kostí; Karel Čapek: Válka s mloky; 1999 – Júdit; 2ooo – Rút; 2oo2 – Hérakles; …

Divadlografie – skladatelská scénická (výběr): ? – Jean Baptiste Poquelin Moliere: Amfitryon; Jaroslav Durych: Bloudění; Smrt Pavla I.; Calderon de la Barca: Znamení kříže; 2oo1 – Whilliam Shakespeare: Hamlet; 2oo2 – Whilliam Shakespeare: Bouře; 2oo7 – Jan Vedral: Achájové; …

Divadlografie – skladatelská (výběr): ? – Křik strašidel; Měšťák šlechticem; Mládenci v peci ohnivé; Tractatus Pacis; Variace k poctě Jan IV. z Dražic; 1. symfonie Písně o samotách; 1984 – Masopust; 1985 – Láska a smrt; 1994 – Stavba Babylónské věže; 1995 – Ikarův vzestup; 2ooo – Variace k poctě sv. Jiří; 2oo4 – Pocta hoře Vítkov; 2oo6 – Republika slaví narozeniny; 2oo8 – Variace k poctě sv. Jana Nepomuckého; Variace k poctě sv. Václava; …

Autor: řepešínský