Adolf Branald

Herec, pianista, redaktor, skladatel a tiskový mluvčí Adolf Karel Branald okusil po maturitě zaměstnání telegrafisty i výpravčího u státních drah, v čase 2. světové války se aktivně zapojil do protinacistického odboje a po osvobození pracoval na ministerstvu dopravy jako tiskový referent. Adolf Branald, který se později věnoval již jen své spisovatelské práci a činnosti dramatika a scénáristy a který až do svých posledních chvil tvořil a uchovával si bystrou mysl, byl synem herečky Marie Branaldové a herce i režiséra Richarda Františka Branalda. Adolf Karel Branald, nestor a doyen české literatury, jinak vlídný, vtipný, usměvavý, elegantní i galantní starý pán, co nejraději chodil v roláku a s neodmyslitelnou cigaretou, zemřel necelý týden před svými 98 narozeninami.

Divadlo: Díky svým rodičům se Adolf Karel Branald narodil do uměleckého světa a na divadelní prkna vstoupil již jako malý. V rozličných kočovných souborech, u něhož byli jeho rodiče angažováni, hrál Adolf převážně v dětských rolích tehdejšího repertoáru divadelních představení.

Film a televize: Adolf Branald debutoval ve filmovém světě ve svých 8 letech pod svým druhým křestním jménem Karel v nedochovaném snímku Československý Ježíšek, který režíroval jeho otec. Pod jménem Karel jsme pak Branalda měli možnost vidět i v dalších němých filmech, k nimž lze zařadit Alois vyhrál los z dílny jeho otce; v Innemannově Venoušek a Stázička, kde hrál titulní roli nezbedného ševcovského učně Venouška Dolejše nebo v Lamačově díle Hraběnka z Podskalí. Dlouhých 3o let si pak na Branaldovu osobnost film nevzpomněl, než přišla nabídka na Radokovu realizaci jeho knihy Dědeček automobil, kde si i zahrál drobnou roli kameramana. Jako knižní inspirátor se Branald poté u filmu zabydlel a jeho díla zůstala těmi látkami, které byly více či méně úspěšně zpracovány. Své filmové podoby se dočkaly Branaldovy romány z lékařského prostředí realizovány K. Kachyňou pod názvy Pozor, vizita! a Sestřičky; počátky dělnického hnutí převedl J. Novotný v televizní film Chléb a písně a za zmínku určitě stojí i Branaldův příběh o dvojici kočovných herců natočený J. Schmidtem jako televizní seriál Stříbrná paruka. Jako významná kulturní persona se A. Branald také dočkal svých dvou samostatných televizních medailonků: Černá hodinka s Adolfem Branaldem byla natočena F. Filipem a Adolf Branald pohledem Věry Chytilové vznikl pro cyklus Galerie elity národa.

Hudba: Adolf Karel Branald a to jen málokdo ví, v čase, kdy film byl ještě němý, usedával v potemnělém kinosále ke klavíru, aby děj na plátně obohacoval o své pianistické variace, improvizace, preludia a hráčský um.

Tisk: Když Adolf Branald nosil železničářskou uniformu dotáhl to až na funkci tiskového mluvčího inspektora státních drah. K tisku se později Branald ještě jedenkráte vrátil a to, když pracoval od r. 1952 jako redaktor nakladatelství Československý spisovatel. Po 7 letech své činnosti však zanechal a věnoval se pouze vlastní tvůrčí práci.

Spisovatelská tvorba: V celkovém součtu nalezneme u Adolfa Branalda více než tři desítky literárních děl a většina jeho knížek čerpá z divadelního prostředí, z prostředí kumštu, nebo z prostředí, v kterém vyrůstal, pracoval a žil. Část literárního odkazu A. Branalda se také dočkala zfilmování a k těm nejznámějších Branaldovým románům určitě patří Dědeček automobil; Děkovačka bez pugétu; Skříňka s líčidly, Stříbrná paruka či životopisná díla o J. Kříženeckém My od filmu nebo o malíři C. Boudovi Kouzelné zrcadlo. V jedné ze svých posledních knih, Převleky mého města, se Branald věnoval oblíbeným místům svého života. „Mohl jsem toho napsat víc a lepší věci, mohl jsem toho napsat méně a líp, ale taky jsem nemusel napsat nic,“ vtipně glosoval A. Branald svůj literární souhrn děl.

Tituly a ocenění: Adolf Karel Branald za celý svůj dlouhý aktivní život posbíral různé nakladatelské a svazové ceny, kromě toho byl jmenován Čestným občanem hlavního města Prahy, čestným občanem Lázní Toušeň, Lhenice i Řeporyje. A. Branald se stal také čestným členem spolku Vltavan, nositelem Literární ceny Akademie věd České republiky, v r. 1965 byl jmenován zasloužilým umělcem a v r. 1996 obdržel Křišťálovou knihu Pen klubu za celoživotní dílo. Adolfu Branaldovi byla in memoriam udělena státní Medaile Za zásluhy.

Bibliografie: ? – Andělské schody; Báječní muži na okřídlených ořích; Pražské promenády; Tisíc a jedno dobrodružství; V hlavní roli Matyáš; Zrození velkoměsta; Ztráty a nálezy; 1947 – Stříbrná paruka; 1949 – Severní nádraží; 195o – Lazaretní vlak; 1952 – Chléb a písně; 1953 – Hrdinové všedních dnů; 1955 – Dědeček automobil; 1956 – Vandrovali vandrovníci; 1959 – Král železnic; Lazaretní vlak; 196o – Skříňka s líčidly; 1961 – Kouzelné zrcadlo; 1962 – Voják revoluce; 1963 – Promenáda s jelenem; 1967 – Vizita; 1969 – Důvod k zabití; 197o – Sentimentální průvodce po pražském nábřeží; 1972 – Valčík z Lohengrinu; 1979 – Dva muži v jedné válce; 198o – Zlaté stíny; 1983 – My od divadla; 1988 – My od filmu; 1992 – Živé obrazy; 1994 – Můj přítel Kamil; 1995 – Děkovačka bez pugetu; 2ooo – Převleky mého města; 2oo5 – Tichý společník; ...

Autor: řepešínský

Adolf Branald se narodil 4. října 1910 v Praze. Oba rodiče se věnovali divadlu a filmu, otec Richard Branald byl herec, režisér a dramatik, matka Marie Branaldová byla herečkou, vystupovali s různými divadelními společnostmi po celé republice. I malý Adolf se v dětských rolích účastnil divadelních představení. V osmi letech se objevil, pod jménem Karel Branald, v jednom z prvních českých filmů, v režii svého otce, v nedochovaném snímku Československý Ježíšek (r. Richard Branald, 1918) o návratu československého legionáře do vlasti. Do roku 1925 se objevil, opět pod jménem Karel, v několika dalších němých filmech, např. Aloisův los (r. Richard Branald, 1919), Venoušek a Stázička (r. Svatopluk Innemann, 1922), Komptoiristka (r.Svatopluk Innemann, 1922) a Hraběnka z Podskalí (r.Karel Lamač, 1925). Po maturitě vystřídal několik povolání. V roce 1936 si našel zaměstnání u státních drah, kde pracoval jako telegrafista, později jako výpravčí. Během let 1939-1945 se aktivně zapojil do odboje proti nacistické okupaci. Po skončení druhé světové války pracoval na ministerstvu dopravy jako tiskový referent. Od roku 1952 zastával funkci redaktora v nakladatelství Československý spisovatel. Tuto činnost v roce 1959 zanechává, a od roku 1960 se věnuje pouze vlastnímu psaní. Po protestech proti příchodu Sovětských vojsk v roce 1968 mu bylo následně, od roku 1970, zakázáno publikovat. V roce 1996 obdržel od českého PEN klubu cenu za celoživotní dílo. Adolf Branald zemřel v Praze dne 28. září 2008.
I když k jeho nejčtenějším a nejznámějším literárním dílům patří romány Dědeček automobil a Vizita, často zpracovává látku z divadelního a filmového prostředí, což se objevuje v románech My od filmu, Skříňka s líčidly, Děkovačka bez pugétu či Stříbrná paruka. Ve své poslední knize, Převleky mého města, se věnuje oblíbeným místům svého života.
Některá jeho díla posloužila jako inspirace pro filmaře, ve filmové podobě jeho humoristického románu z prostředí automobilových závodů Dědeček automobil (r. Alfréd Radok, 1956) se vrátil před kameru a zahrál si jednu z menších rolí a podílel se na něm i jako autor scénáře. Zfilmovány byly i jeho romány z lékařského prostředí, Vizita, uveden pod názvem Pozor, vizita (r. Karel Kachyňa, 1981) v němž exceloval Rudolf Hrušínský a román Sestřičky, natočen pod stejnojmenným názvem (r. Karel Kachyňa, 1983). Některá jeho díla se uplatnila jako předloha v televizní tvorbě, např. televizní seriál Stříbrná paruka (r. Jan Schmidt, 2001) o dvojici kočovných herců nebo televizní film o počátcích dělnického hnutí Chléb a písně (r. Jaroslav Novotný, 1971) podle jeho stejnojmenného románu, a některá další.

Autor: Hugin

Český spisovatel Adolf BRANALD pochází z rodiny divadelníků. Sám v dětských letech účinkoval v divadle a hrál i ve filmu (pod jménem Karel Branald). Ve své literární tvorbě se často také věnoval tematice divadla a filmu - mimo jiné i životopisný román o Janu KŘÍŽENECKÉM My od filmu. Podle jeho literárních prací byly natočeny filmy: Dědeček automobil, Sestřičky, Pozor, vizita.

ve filmu učinkoval jako Karel Branald;
Pocházel z divadelnické rodiny. Jeho otec Richard František B.Ź
byl známým divadelním režisérem a v období němého filmu takéŹ
režíroval filmy. Adolf B. v nich hrál dětské role
Podle jeho knih byly natočeny filmy: Dědeček automobil, Pozor,Ź
vizita, Sestřičky.

Autor/Zdroj: /Sber