Tento dodnes známý eskamotér a mistr úniků přišel na svět 24. března 1874 jako Erik Weisz, čtvrté dítě budapešťského rabína Mayera Samuela Weisze (1829 – 1892) a jeho ženy Cecilie (1841 – 1913). Rodného města na Dunaji si všk moc neužil, protože už jako čtyřletý se s celou rodinou ocitl v daleké Americe. Zde Weiszovi zočátku žili několik roků ve Wisconsinu a později přesídlili do New Yorku.
Malý Erik (někdy též psáno Erich, či Ehrich) vynikal už od útlého dětství značnou vynalézavostí a tělesnou hbitostí, kterou napřed bavil své sourozence a později i celý svět. Od svých devíti let vystupoval jako artista v cirkusové manéži a pod přezdívkou "Vzdušný princ" udivoval diváky svými odvážnými kousky na visuté hrazdě. O něco později jej okouzilily karetní triky a ze "Vzdušného prince" se ještě v klukovském věku stal "Karetním králem".
Brzy však poznal, že karty nejsou pro jeho vystoupení to pravé. Zato jej zaujalo zase něco jiného - krkolomné úniky ze všech možných pout. Nespokojil se pouze se svými amatérskými pokusy, ale vstoupil kvůli tomu dokonce do učení na zámečníka. Už po necelém roce však ovládal tyto kovové mechanismy tak dobře, že jej mistr neměl co naučit. Erikovým vzorem byl slavný francouzský eskamotér Jean Eugène Robert Houdini, podle něhož si v šestnácti letech zvolil své umělecké jméno a začal si říkat HARRY HOUDINI. Ke svým maďarským kořenům se už nehlásil a ve rozhovorech pro novináře dokonce jako své rodiště uváděl americké městečko Appleton.Usilovně cvičil a piloval každý detail, vymýšlel stále nové a nové triky a jeho kariéra se slibně rozvíjela.
Rozhodující impuls přišel roku 1899, když Houdini potkal svého budoucího manažera Martina Becka. Ten si schopnosti mladého "mága" nejprve osobně prověřil ostrou zkouškou, při níž se Erik musel dostat z několika různých pout. Teprve potom mu Beck nabídl angažmá a zařídil mu dlouhé evropské turné. Tím ale jejich spolupráce skončila, neboť Houdini brzy profesionálně vyzrál natolik, že Beckovo vedení nepotřeboval. V Evropě se mladík zdržel celé čtyři roky, během nichž ji se svojí show projel doslova křížem-krážem. A všude uchvacoval diváky svými famózními kousky, při kterých se, uvězněný ve svěrací kazajce či omotaný řetězem s mnoha bytelnými zámky, dokázal během několika málo minut zase uvolnit.
Rovněž úniky z rafinovaně nastražených pastí ve vzduchu anebo pod vodní hladinou pro něho byly hračkou a bez problémů si dokázal poradit i se zámky policejních okovů či vězeňských cel. Ačkoliv byl mnohokrát obviňován z podvodu, nikdy se jeho oponentům v tomto směru nepodařilo Houdinimu nic prokázat. Publikem obdivovaný "Král želízek" triumfoval i během svého vlastního soudního přelíčení, kdy jako obžalovaný porotu na místě o svých schopnostech hladce přesvědčil otevřením policejního trezoru.
Roku 1904 se vrátil do USA a koupil si dům v New Yorku. I tady se nadále vyvlékal z pout, řetězů, provazů či svěracích kazajek všeho druhu, unikal ze zamčených nádrží plných vody, nýtovaných kotlů i speciálního čínského mučícího stroje, nechával se pohřbívat zaživa a každodenně hazardoval se smrtí. Tajemství Houdiniho úspěchů tkvělo v jeho precizní přípravě - ńaučil se posouvat kosti a přizpůsobovat tělo tak, aby se mu podařilo vždy alespoň o kousek uvolnit sevření, a po malých krůčcích tak pokračovat až do úplného vyproštění.
Své eskamotérské zkušenosti Harry využil i ve světě filmu. Poprvé se na stříbrném plátně objevil už roku 1906, kdy v Bostonu uvedl krátký snímek ze svého vystoupení, dnes už bohužel asi nenávratně ztracený. Ještě před 1. světovou válkou pak obdržel nabídku na roli kapitána Nema, film se ale nakonec nerealizoval. Filmovou kariéru tak Houdini zahájil až roku 1919, kdy podepsal smlouvu na patnáctidílný seriál " The Master Mystery" . Krátce nato si zahrál hlavní role ve filmech "The Grim Game" (1919) a "Terror Island" (1920).
Později dokonce založil svou vlastní filmovou společnost "Houdini Picture Corporation", s níž realizoval další dva snímky - "The Man From Beyond" (1921) a "Haldane of the Secret Service" (1923), na nichž se účastnil jako herec i jako autor scénáře. Ačkoliv se i tady dočkal značných úspěchů, krátce po natočení druhého filmu společnost z neznámých důvodů rozpustil. Přesto mu ale tato životní epizoda vynesla hvězdu s jeho jménem na Hollywoodském chodníku slávy.
Houdini se s oblibou věnoval i dalšímu ze svých koníčků, kterým byla aviatika. Se svým osobně pilotovaným dvouplošníkem dokonce r. 1910 úspěšně dosáhl Austrálie. Neměl rád, když někdo nazýval jeho schopnost zázrakem a jako zvláštní expert Amerického vědeckého výboru nemilosrdně pomáhal akademikům objasňovat podvody, které se tvářily jako produkt paranormálních jevů. Právě to jej "rozkmotřilo" s přesvědčeným zastáncem spiritualismu, Arthurem Conanem Doylem.
Z bývalých kamarádů se stali téměř nepřátelé. Na rozdíl od klasické představy o kouzelnících byl Houdini poměrně malý a zavalitý muž, obvykle na pódiu vystupující v dlouhém redingotu a kravatě. Vlastnil rozsáhlou sbírku kouzelnických předmětů a rekvizit, které po jeho skonu zdědil jeho bratr Theodore Hardeen, rovněž vynikající eskamotér a iluzionista. Byla mezi nimi např. unikátní kovová láhev na mléko, z níž se Houdini dokázal vyprostit navzdory tomu, že k jedinému uzávěru nebyl ze vnitřku žádný přístup.
Dnes je mnohé z jeho pozůstalosti součástí muzea, určeného ale pouze pro vzdělávací účely Houdiniho nástupců. I taková osobnost, jakou byl legendární Harry Houdini měla pochopitelně i své stinné stránky - jednou z nich údajně byla jeho hašteřivá a chvástavá povaha. Postupem času, jak se jeho vystoupení okoukala, sahal Houdini ke stále šílenějším kouskům. Jením z nich bylo i Harryho tvrzení, že jeho "železné" tělo vydrží jakýkoliv úder, což pravděpodně vedlo i k jeho předčasné smrti.
Když v roce 1926 odpočíval po jednom z vystoupení v šatně, navštívilo jej tam několik studentů výtvarné akademie a jeden z nich uštědřil Harrymu (s jeho svolením) několik prudkých ran do břicha. Přestože po nich Houdini pocítil prudkou bolest, své vystoupení dokončil. Teprve potom se nechal odvézt do nemocnice, ale to už bylo pozdě.
Vyšlo najevo, že již předtím měl problémy se zanedbaným zánětem slepého střeva, jehož prasknutí rány jen urychlily. Své životní turné zakončil slavný iluzionista Harry Houdini symbolicky - právě na Halloween. Zemřel ve svých dvaapadesáti letech v americkém městě Detroitu na prudký zánět pobřišnice 31. října 1926. Jeho pohřeb se odehrál 4. listopadu v New Yorku,kde jej na 2000 smutečních hostů doprovodilo na hřbitov Machpelach v Queens.
U náhrobku s vyrytým erbem Americké asociace iluzionistů se dodnes každoročně v den jeho smrti scházejí Houdiniho nástupci, aby zde vykonali tradiční rituál "lámání čarodějnické hůlky". V dubnu roku 1974 měla být přečtena jeho závěť, což bylo spojeno s obrovským zájmem. Očekávané odhalení jeho tajemných schopností se však nekonalo - slavný mág si ze všech naposledy vystřelil a žádnou závěť nezanechal.
Autor: green-tea .
