Viera Strnisková

Významná slovenská herečka Viera Strnisková, která si zahrála i v několika českých filmech, pochází z Hlohovce. Na bratislavské Komenského univerzitě začala původně studovat na filozofické fakultě, pak přešla na medicínu, ale nakonec již jako osmnáctiletá přijala angažmá na Nové scéně v Bratislavě (1948-1950). Jednu sezónu strávila v divadle v Kolíně (1950-1951), pak se ale vrátila na Slovensko a hrála na oblastních scénách ve Zvolenu (1953-1957) a Nitře (1957-1962). Od roku 1962 je stěžejní hereckou osobností Slovenského národního divadla, po roce 1989 účinkovala také ve Spišském divadle ve Spišské Nové Vsi.

Strnisková postupem doby uzrála ve vyhledávanou představitelku tragických ženských charakterů s těžkými životními zkušenostmi, které interpretovala s citlivou a intelektuální polohou, stala se pojmem pro nové ženské herectví, v jejím projevu dominovaly moderní a dynamické prvky. Již ve svém zvolenském angažmá zaujala diváky i odborníky kreacemi ve Zkrocení zlé ženy nebo v Pygmalionu, významnou éru tvořilo její působení v Nitře (tehdy si ji také poprvé povšimli filmaři), ve Slovenském národním divadle pak vynikla především ve slovenském klasickém repertoáru, nevyhýbala se ale ani světovým autorům (Scény z manželského života, Marie Stuartovna).

Ve filmu se Viera Strnisková objevila až jako třicetiletá, její první rolí byla postava princezny v pohádce PÁN A HVEZDÁR (1959), více začala točit až v šedesátých letech. Před filmovou (i televizní) kamerou ztvárňovala různorodé ženské typy, její doménou byly introvertní a trpící ženy a matky, dokázala ale zahrát i energické ženy z venkova. Své herecké umění prezentovala ve významných počinech slovenské nové vlny (TVÁR V OKNE, 1963; PRÍPAD PRE OBHAJCU, 1964; ZMLUVA S DIABLOM, 1967). Koncem 60. let navázala i spolupráci s českými tvůrci, ale její první účast v českém filmu zůstala nedokončena; chystaný film NÁVŠTĚVY (1969) o osudech politických vězňů nebyl po nástupu normalizace dokončen a již natočený filmový materiál byl zlikvidován.

Ve filmu ... A POZDRAVUJI VLAŠTOVKY (1972) si zahrála matku hlavní hrdinky, podobnou mateřskou postavu ztvárnila o rok později v kriminálce ZATYKAČ NA KRÁLOVNU (1973). Těmito dvěma filmy však slibný nástup na českou scénu skončil, nadále točila jen na Slovensku, účinkovala v řadě filmů, ale také televizních inscenací a seriálů. U nás je pak dobře známá díky slovensko-německé pohádce SŮL NAD ZLATO (1982), kde hrála matku víl. Z její slovenské tvorby stojí za zmínku historický seriál ALŽBETIN DVOR (1986), v němž se objevila jako zemanka Ruttkayová. V té době také hrála naposledy ve filmu, jako paní lékárníková ve filmu KOHÚT NEZASPIEVA (1986), který byl natočen podle divadelní hry. Od té doby již před filmovou kamerou nestála, příležitostně se objevuje jen v televizi. Kromě toho se Viera Strnisková uplatnila také v rozhlase, dabingu a umělecké recitaci.

Viera Strnisková má za sebou dvě manželství, poprvé byla provdaná Jelínková, jejím druhým manželem byl režisér Pavol Haspra (1929-2004). Dcera Jana Strnisková (*1957) je též herečkou. Viera Strnisková byla v roce 1969 jmenována Zasloužilou umělkyní, v roce 2003 byla její práce oceněna vysokým státním vyznamenáním, Pribinovým křížem II. třídy.

Autor: argenson

Viera Strnisková narodená 30.10.1929 v Hlohovci.
Je herečka, sestra divadelného režiséra Vladimíra Strniska.

Filmografia:

1959: Pán a hvezdár (princezná z Hornovodského zámku)
1963: Tvár v okne (Haruštiaková)
1964: Prípad pre obhajcu (Urbančíková)
1965: Námestie svätej Alžbety (Weimannová)
Smrť prichádza v daždi (Holešová)
1966: Živý bič (Ilčíčka)
1967: Rok na dedine (nevesta)
Zmluva s diablom (lekárka)
1968: Traja svedkovia (Remeňová)
Sladký čas Kalimagdory (Lebduchová)
Dialóg 20-40-60
1970: Medená veža
Zločin slečny Bacilpýšky (bezdetná manželka)
1972: ... a pozdravuji vlaštovky (Maruškina matka)
Ďaleko je do neba (Klenčová)
1973: Srdce na lane (Válková)
Zatykač na královnu (kráľovnina matka)
1974: Deň, ktorý neumrie (Matúšova matka)
Ohnivé križovatky (Belušová)
1975: Stretnutie (Mara Dadová)
1977: Rača, láska moja (Orlíková)
1978: Dievča z jazera (Kováčová)
Nie! (Beláňová)
Pustý dvor (matka)
Sneh pod nohami (učiteľka)
1979: A pobežím až na kraj sveta (Káťa)
1982: Predčasné leto (riaditeľka školy)
Soľ nad zlato (matka víl)
1984: Na druhom brehu sloboda (Mrázová)
1986: Kohút nezaspieva (lekárnička)

Autor: ignac1

VIERA STRNISKOVÁ (30. október 1929, Hlohovec)

Slovenská herečka Viera Strnisková je citlivá interpretka zložitých ženských charakterov. Hoci pôvodne vyštudovala filozofiu a medicínu, herectvu sa venuje od svojej mladosti. Počas svojej hereckej kariéry bola členkou Štúdia Novej scény (1948 – 50), činohry J. G. Tajovského vo Zvolene (1953 – 57), Krajového divadla v Nitre (1957 – 62) a od roku 1962 členkou Slovenského národného divadla (SND) v Bratislave. Jej doménou sa stali hrdinky hlboko poznamenané tragickými životnými osudmi.

Vo filme sa začala Viera Strnisková presadzovať od konca 50. rokov minulého storočia. Debutovala postavou princeznej vo filmovej rozprávke režiséra Dušan Kodaja Pán a hvezdár v roku 1959. Nasledovali prevažne úlohy manželiek a matiek vo filmoch Tvár v okne (r. P. Solan, 1963), Prípad pre obhajcu (r. M. Hollý, 1964), Námestie svätej Alžbety (r. V. Bahna, 1965), Smrť prichádza v daždi (r. A. Lettrich, 1965), ...a pozdravuji vlaštovky (r. J. Jireš, 1971), Dievča z jazera (r. J. Lacko, 1978), Sneh pod nohami (r. I. Húšťava, 1978), Predčasné leto (r. O. Krivánek, 1982) a v ďalších. Väčšie herecké príležitosti dostala v televíznych dielach Živý bič (r. M. Ťapák, 1966), Rok na dedine (r. K. L. Zachar, M. Ťapák, 1967), Rysavá jalovica (r. M. Ťapák, 1970), Prečo Adam Chvojka spáva doma (r. Martin Ťapák, 1972) a v iných. Vo filmoch vytvárala väčšinou introvertné, citovo zraňované plaché ženy, ale aj dedinčanky materského typu. Svojím spojením zrelého intelektu so zraniteľnou emocionalitou vniesla do slovenského ženského herectva nový tón. Okrem účinkovania vo filmoch sa uplatnila aj v dabingu, významná je aj jej recitačná a rozhlasová činnosť. Naďalej patrí medzi výrazné predstaviteľky charakterovo rozmanitých postáv v súčasných i klasických rozhlasových hrách.

Viera Strnisková za svoju umeleckú tvorbu získala niekoľko osobných ocenení. Od roku 2003 je držiteľkou štátneho vyznamenania Pribinov kríž II. triedy.
SFÚ