Vystudovala univerzitu v Iowě, a v roce 1957 dostala hlavní roli ve filmu režiséra Otto Premingera Svatá Joan o Johande z Arku. Film byl sice propadák, ale hned následující snímek Bonjour tristesse měl úspěch. O rok později se objevila v Sellersově snímku Myš, která řvala. Blonďaté krásky si všiml Jean-Luc Godard a obsadil ji do svého novovlnového filmu U konce s dechem, po boku mladého a nepříliš známého Jeana-Paula Belmonda. Tento film z ní udělal hvězdu francouzského filmu a následovaly snímky jako La Récréation (1960), Lilith (1964) nebo Les Oiseaux vont mourir au Pérou (1968).
Úspěchy u filmu ovšem nemohly vyvážit její nestálý život a problémy v manželství. První manželství s režisérem François Moreuilem se rozpadlo po dvou letech, následně se vdala ještě třikrát, podruhé za spisovatele ruského původu Romain Garyho, se kterým měla dvě děti - Alexandra a Ninu. Nina zemřela ovšem dva dny po porodu následkem komplikací, které vznikly návykem Sebergové na prášky na spaní, kterého se nedokázala zbavit ani v těhotenství. Její pozdější protiválečné aktivity jí vynesly pozornost americké FBI. Ta se jí následně snažila zdiskreditovat poukázáním na její styky se členy organizace Černí panteři. Nešťastná Jean stále myslela na smrt své dcerky, a v sedmdesátých letech se několikrát pokusila o sebevraždu. V roce 1978 ještě přežila skok pod pařížské metro, ale o rok později, v září 1979, byla nalezena mrtvá v autě na pařížském předměstí, předávkovaná barbituráty.
V roce 1983 měl v Londýně premiéru muzikál podle jejího života, nazvaný prostě - Jean Seberg.
převzato z http://www.francouzskyfilm.cz