Oldřich Nový

".......Jen pro ten dnešní den stojí za to žít,
jen klid svůj tichý mít, víc po ničem netoužit!
Jen pro ten dnešní den a pro úsměv váš
se život změní v sen, ten den, kdy štěstí potkáváš.
Nesmíš se ptát, co bylo včera, bude zítra zas,
jen dnešek uchopit a pochopit, že nejkrásnější sen
je dnešní den..." Kristián C.B.

Oldřich Nový se narodil na Žižkově.K hraní ho přivedlo nejen maminčino předčítání pohádek,které uměl brzy zpaměti. Jeho lásku k divadlu ovlivnil strýc z otcovy strany Miloš, sám oblíbený a uznávaný herec, když ho brával do Národního divadla, kde hrál.Na otcovo přání se vyučil sazečem a zároveň hrál ochotnické divadlo, aby nabral zkušenosti. Jeho první placené angažmá mu ke konci první války dohodil přítel Saša Rašilov. Bylo to ve zpěvní síni U labutě.Po několika menších angažmá v Praze mu ředitel ostravského divadla nabídl účinkování ve svém divadle. Tam získal role, ale zkušenosti
O mladém talentovaném herci se doslechl i František Neumann, šéf opery brněnského Národního divadla a roku 1919 mu nabídl angažmá. Zde pak O.N zůstal 16 let. Brzy se stal vedoucí hereckou osobností brněnské operety. Od roku 1923 asistuje režisérovi Markovi a po jeho odchodu se stává hlavním režisérem operety v ND v Brně. Přestože už tehdy byla opereta hlavním finančním zdrojem divadel, pohlíželo se na ni jako na podřadný a druhořadý žánr. O.N. se ale svým novým neotřelým přístupem, láskou a talentem snažil o její povznesení a podařilo se. V dalších letech v Brně se snažil vytvářet hudební komedii, v níž se mluví, zpívá i tančí, ale musí souviset především s dějem. V Brně působil v letech 1919-1935, a pak odešel do Prahy, kdy přešel do pražského "Nového divadla".
První inscenací uvedenou v Novém divadle bylo Štěstí do domu (režíroval,a z francouzštiny přeložil a hrál hlavní úlohu) o architektu Andrém, do jehož života zasáhne náhoda a dívka Aimeé. A tak se postupně začala návštěvnost jeho divadla zvyšovt, takže brzy ve spoluprací Ralphem Benatzkym uvádí další hudební komedii Okouzlující slečna. Výborné kritiky lákaly do jeho divadla stále víc lidí a od roku 1937 si nemohl co se týká návštěvnosti a tržeb, na nic stěžovat. Každý rok přes léto odjíždí do ciziny (Francie, Anglie, Německo...), kde hledá zajímavé náměty her pro své divadlo a se zájmem sledoval zahraniční postupy v divadlech.
Za okupace uváděl každý rok jednu premiéru, a všechny byly úspěšné, a dočkaly se stovek repríz. Do paměti většiny lidí se však Oldřich Nový zapsal až hraním ve filmech. Filmové role od r.1936, kdy si ve filmu Karla Lamače (NA TÝ LOUCE ZELENÝ) a Vladimíra Slavínského (ULIČNICE, ROZKOŠNÝ PŘÍBĚH) zahrál obdobu lupiče gentlemana Fredy Monokla z ROZPUSTILÉ NOCI. Hugo Haas mu nabídl pro jeho filmovou kariéru rozhodující roli komorníka s uměleckými a literárními sklony ve svém filmu VELBLOUD UCHEM JEHLY (1936). Ten ve své době patřil k nejoblíbenějším a nejkvalitnějším veselohrám a nebylo recenze, jež by se pochvalně nezmiňovala o výkonu Oldřicha Nového. Roku 1937 hrál ve čtyřech snímcích (Třetí zvonění, Advokátka Věra, Důvod k rozvodu, Falešná kočička).
Největší filmové popularity dosáhl až snímkem Mace Friče z roku 1939 KRISTIÁN. V tom roce následovaly ještě tři filmy, které jsou spolu s KRISTIÁNEM vrcholem jeho filmové tvorby (DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI, EVA TROPÍ HLOUPOSTI, DÍVKA V MODRÉM). Do konce války (pro něj do 1944) stihl natočit ještě deset dalších hudebních komedií, které ale stejného úspěchu již nedosáhly, a to obvykle protože svým herectvím zachraňoval průměrný scénář (1940 - BARON PRÁŠIL, PŘÍTELKYNĚ PANA MINISTRA, ŽIVOT JE KRÁSNÝ, 1941 - HOTEL MODRÁ HVĚZDA, ROZTOMILÝ ČLOVĚK, 1942 - VALENTIN DOBROTIVÝ, 1943 - ČTRNÁCTÝ U STOLU, 1944 - PAKLÍČ, SOBOTA, JENOM KROK - nedokončeno).
O osobním životě Oldřicha Nového toho moc nevíme, protože své soukromí si uměl zachovat. Snad byl milovníkem jen na plátně,ale pro něj byla jedinou ženou paní Alice Wienerová, s níž se 11.6.1936 oženil. Původně dcera bohatého ředitele pražské banky a umělecká fotografka, překladatelka a jeho osmiletá vážná známost, s níž zůstal až do její smrti roku 1967, která ho velmi krutě vnitřně ranila. Měli spolu dceru Janu (1937-2006). Pozn.: dle nových zjištění B. Kovaříkové šlo o dítě z útulku na Štvanici pův. jménem Blaženka Jakešová.

Manželka Alice mu byla velkou oporou, stála za ním čtyřicet let, pomáhala mu v divadle, vedla finance,některé hry překládala z mnoha světových jazyků. Její zásluhou byl vždy upravený, nažehlený, elegán. Říká se, že ji mnoho let chránil před deportací pomocí vlivných přátel, ale nakonec je oba zatkli a vyslýchali právě roku 1944. Pak Nového poslali do sběrného tábora Hagibor, odkud ho i se stovkami dalších (mezi nimi byl i herec Jan Skopeček) odvezli do koncentráku Osterode v Sasku. Spolu s ním zatkli i jeho manželku Alici,tu odvezli do Terezína. A důvod? Oldřich Nový se s ní odmítl dát rozvést kvůli jejímu židovskému původu. O dceru Janu se v době jejich zatčení starala její kmotra Hana Vítová.
Po válce se vrhl opět do práce. Pracoval i mimo Prahu. V letech 1959 1964 učí na pražské konzervatoři adepty herectví. V Činoherním klubu na konci šedesátých let hraje ve hře Hodinový hoteliér režírované Evaldem Schormem a napsané Pavlem Landovským pravděpodobně přímo Oldřichu Novému na tělo. V poválečném filmu už nebylo pro typ postavy, jež Oldřich Nový ztvárňoval, místo. Doba nebyla příznivě nakloněna ani hudebním komediím, ani elegantním šarmantním pánům získávajících srdce krásných žen. Komedie Františka Sádka a Alfréda Radoka PAROHY (1947) propadla. Ale poté přichází Mac Frič s nabídkou hrát René Skalského v parodii na romantický žánr PYTLÁKOVA SCHOVANKA (1949). Oldřich Nový bez váhání přijímá a spolu natočí druhý jeho nejúspěšnější a nejkvalitnější film. Kritika jej tehdy převážně dobře přijala, i když se našlo mnoho těch, kteří nepoznali parodii a nezjistili, o co jde.
V letech 1950-54 je jmenován vedoucím jedné z dramaturgických skupin státního filmu. Ale režim není filmům dobře nakloněn.
Do konce života hraje ještě ve třinácti filmech, ale obvykle menší role a málokdy to jsou nadprůměrná díla. Vyjímkou je další žánrová parodie FANTOM MORRISVILLU (režie 1966 Bořivoj Zeman) o hráči v orchestru, který si během představení čte šestákový román a s divákem jej jako hlavní hrdina prožívá a v komedii Zdeňka Podskalského SVĚTÁCI (1969) malou, ale moc hezkou roli. Ve stejném roce pro rozhlas upravil, režíroval i hrál Mamzelle Nitouche.

Jeho poslední filmová role byla v seriálu : "TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA" (1971), kde ztvárnil účetního Koníčka.V té době mluvili s Macem Fričem o natočení Kristiána po třiceti letech, ale z projektu sešlo. Následně vystupuje i v divadle spíše sporadicky a hlavně v rolích, které zná z Nového divadla. Největší úspěch měl právě v Karlínském divadle v roli Celesténa v operetě Mamselĺe Nitouche. V posledních letech života téměř nevycházel ze svého bytu. Když Miloš Forman točil v Praze svého oskarového "AMADEA" v březnu 1983, zastavil se u svého přítele a učitele na návštěvu. O pět dní později Oldřich Nový umírá.

Galantní šarm postav, které vytvořil ve filmu i na divadle, se
stal vzorem prvorepublikánského gentlemanství. Své kultivované,sebeironii nepostrádající herectví uplatnil především v komediích z časů, kdy se první republika měnila ve druhou a ta zas v protektorát. V poválečné kinematografii již dostával příležitost jen sporadicky.

Původně se vyučil typografem, hrál s ochotníky a zpíval v pražských šantánech. Po odborném školení u Karla Želenského působil na profesionálních divadelních scénách, zejména v Brně (1922-1935), kde se prosadil jako vůdčí osobnost operetního souboru. V Praze založil Nové divadlo (1935-1948), kde sám hrál a také režíroval hudební komedie. V letech 1944-1945 byl internován v koncentračním táboře. Na koci 40.let (po ukončení
činnosti Nového divadla) se stal dramaturgem Čs.filmu a následně uměleckým šéfem Hudebního divadla v Karlíně. Již v Brně se uplatnil jako autor a interpret rozhlasových kabaretů. Poprvé hrál ve filmu v roce 1922, ale teprve od poloviny 30. let se mu postupně podařilo prosadit se jako výrazná herecká osobnost, jejíž popularita dosahovala hvězdné velikosti. Nového role ve společenských komediích z přelomu 30. a 40. let jsou nepominutelnou a trvalou hodnotou českého zábavného filmu. O. N. se také pokusil o filmovou režii.