Philippe Noiret se narodil 1.října 1930 do rodiny obchodníků, přičemž jeho otec miloval literaturu a ve stejném duchu vedl i svého syna. Noiret navštěvoval College Janson-of-Sally v Paříži, kde se však více než o akademické vzdělání zajímal o herectví, což se projevilo na jeho prospěchu – třikrát propadl u bakalářských zkoušek a nakonec studium vůbec nedokončil. Místo toho zahájil studium herectví na Western Drama Theatre, kde roku 1950 debutoval v jevištním představení po boku Gérarda Philipa pod režijní taktovkou Rogera Blina.
V letech 1953-1960 patřil mezi stálé členy hereckého sboru z Théâtre National Populaire v Paříži. Zde ztvárnil přes 40 divadelních rolí, tehdy pod zkušeným vedením Jeana Vilara. Za svého tamního působení se setkal s herečkou Monique Chaumette, kterou si v roce 1962 vzal a měli spolu dceru jménem Frederique. Poté nějaký čas působil jako sólový bavič a komediant v nočních klubech.
Jeho první filmová zkušenost přišla s rokem 1949, kdy si zahrál v komedii GIGI, a nedlouho poté si jej konečně všimla i kritika ve snímku AGENCE MATRIMONIALE z roku 1952. První hlavní roli znamenal inspektor Lui ve snímku LA POINTE COURTE, který představoval doslova novou francouzskou vlnu, ale první velký úspěch přišel teprve s dílem ZAZIE V METRU z roku 1960. Pravou francouzskou hvězdou se stal v roce 1968 díky titulní roli ve snímku ALEXANDRE LE BIENHEUREUX.
Přestože původně šel k filmu výhradně kvůli penězům, po tomto velkém úspěchu se již výhradně věnoval stříbrnému plátnu. Nikdy se ale neobjevoval jako pohledný, romantický hrdina, nýbrž jako všední a obyčejný muž, jehož občas postihnou poněkud nevšední problémy. Alegorický snímek VELKÁ ŽRANICE (1973) vyvolal sice skandál na festivalu v Cannes, nicméně Noireta ještě více proslavil. Drama STARÁ PUŠKA (1975) mu vyneslo Césara za postavu lékaře, jemuž nacisté vyvraždili rodinu. V dobrodružné komedii AFRIČAN (1983) ztvárnil podivínského ochránce přírody Viktora, který se honí po Africe s Catherine Deneuve. Do povědomí všech diváků, mimo jiné také českých, se dostal díky roli úplatného policisty Reného Boisronda ve snímku PROHNILÍ a nedlouho poté uvedeném PROHNILÍ PROTI PROHNILÝM.
Philippa Noireta vystřelila na nebe celosvětové slávy vedlejší role Alfreda v romantickém dramatu BIO RÁJ (1988). Za roli majora Delaplana ve snímku LA VIE ET RIEN D'AUTRE z roku 1989 obdržel svého druhého Césara. Jásot publika doprovázel také jeho portrét chilského básníka Pabla Nerudy v POŠŤÁKOVI (1994). Z téhož roku pochází adaptace PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA podle předlohy od Bohumila Hrabala, kdy Noiret strávil nějaký čas v České republice.
Byl jmenován Rytířem čestné legie, kromě herectví se zajímal o výtvarné umění, koně a gurmánství, miloval doutníky a také kvalitní a pohodlnou obuv. Třicet let pobýval na venkovském domě ve vinařské oblasti poblíž Carcassonne. Noiret zemřel v nemocnici na rakovinu 23.listopadu 2006 a byl pohřben na Cimetière du Monparnasse v Paříži.


Autor: kali.4