Sophie Marceau – jedna z eroticky nejpřitažlivějších francouzských hereček současnosti se narodila 17.11.1966 v Paříži. Matka prodavačka a otec řidič nákladního auta ji pojmenovali Sophie-Danièle Sylvie Maupu.
Ve svých třinácti letech se přihlásila v agentuře hledající dívčí manekýnky. Odtud získla za několik měsíců podnět k účasti na filmovém konkurzu, kde si ji mezi stovkami dívek zvolil režisér Claude Pinoteau pro hlavní roli dospívající dívky Viky v komedii „Večírek“ . Na úspěch tohoto snímku navázalo pokračování filmu „Večírek 2“, kde Sophie opět předvedla skvělý herecký výkon, za který získala jako herecká naděje Césara 1983.
Role aristokratické dcerky Madeleine de Saint Ilette ve filmové adaptaci románu L. Gardela „Pevnost Saganne“ znamenala dlaší úspěch a popularitu. Film režíroval A. Corneau a Sophie v něm hrála společně s Gérardem Depardieu.
Zásadní změny v její kariéře i osobním životě odstartovalo seznámení s režisérem Andrzejem Zulawským, díky kterému získala další velké herecké příležitosti v celé řadě jeho kontroverzních filmů: milenka Mary v „Šílené lásce“, nevěrná manželka Blanche ve filmu „Mé noci jsou krásnější než vaše dny“, Solange platonicky milující matčina milence v „Modré notě“.
I v dalších rolích často ztělesňuje postavy osudových a zpravidla nešťastných lásek: akrobatku Fanfanu ve filmu režiséra A. Jardina „Fanfan“, hrdou francouzskou princeznu Isabelu v Sofiině první zámořské zkušenosti - velkofilmu Mela Gibsona „Statečné srdce“.
V průběhu natáčení Statečného srdce napsala scénář ke svému vlastnímu krátkometrážnímu filmu „L'aube à l'envers - Úsvit naruby“
Kromě filmové tvorby se Sophie úspěšně prosazuje i v divadelním světě: protagonistka dramatu Jeana Anouilhe Euridika ji vynesla Molièrovu cenu, v roce 1993 ztvárnila pouliční květinářku Lízu Doolittlovou v „Pygmalionu“ na jevišti Théâtre des Arts Hebertot.


Autor: catamount

Sophie Marceauová zahájila svou dráhu jako čtrnáctiletá, když si ji vybral režisér Claude Pinoteau do hlavní role dívky Viky v komedii o generačních konfliktech Večírek. Po úspěchu tohoto snímku následovalo pokračování Večírek 2, za nějž Marceauová obdržela Césara pro hereckou naději. Další popularitu jí přinesla úloha aristokratické dcerky Madeleine de Saint-Ilette v adaptaci románu Louise Gardela Pevnost Saganne. Obrat i v její kariéře učinil režisér Andrzej Zulawski, který zaujal důležité místo v jejím soukromí a poskytl jí velké herecké příležitosti v postavách osudově zamilovaných žen: gangsterova milenka, prostitutka Mary, v psychologickém dramatu podle Dostojevského Šílená láska, nevěrná manželka Blanche v melodramatu podle románu Raphaëlly Billetdouxové Mé noci jsou krásnější než vaše dny, dcera slavné spisovatelky George Sandové Solange v kostýmním melodramatu Modrá nota a atraktivní fotografka Clélia v dramatu Věrnost. Nešťastnou a osudovou láskou jsou stiženy mnohé její další hrdinky: schovanka Célina v příběhu z období francouzské revoluce Šuani!, ztřeštěná akrobatka Fanfana v Jardinově adaptaci vlastní novely Fanfan, francouzská princezna Isabela v historicko-dobrodružném velkofilmu Statečné srdce. Během natáčení tohoto snímku napsala scénář ke svému vlastnímu krátkému filmu L’aube à l’envers (1995, Úsvit naruby), v němž vytvořila hlavní postavu Judith Godrècheová. Své režisérské a scenáristické ambice dále naplnila ve dvou celovečerních filmech: komorním rozvodovém dramatu Mluvte se mnou o lásce (Cena za režii na MFF v Montréalu 2007, kde získala i Zvláštní cenu za celoživotní dílo) a v kriminálním thrilleru o samotářském policistovi Záhadná neznámá. V roce 1991 debutovala také na divadle jako protagonistka Anouilhova dramatu Euridika (Molièrova cena) a další jevištní kreaci předvedla v úloze Lízy Doolittlové v Shawově komedii Pygmalion. Na sklonku září 1992 se zúčastnila se Zulawským retrospektivní přehlídky jeho filmů v Praze.
-fik-, Filmový přehled 2010/6