Herečka a zpěvačka švédského původu Zarah Leader, vlastním jménem Sara Stina Hedberg se narodila v Karlstadu ve Švédsku dne 15.3. 1907. Zarah Leander studovala odmala hru na klavír a housle, vystupovala na jevišti už jako malé dítě a zpívala poprvé ve věku šesti let. Ve věku pubertální dívky 14 -16 let žila dva roky v Rize, kde se naučil německy, a pracovala jako sekretářka. V roce 1926 se provdala v 19 letech za Nilse Leadera a měli dvě děti. V roce 1929 byla angažována do kabaretu a poprvé zpívala skladbu Vill ni se en stjärna, která se prý stala její znělkou.

Zarah svou kariéru v podstatě zahájila již v letech 1926 a po jejím úspěchu v Evropě, když zpívala především německy, a švédsky - ve skandinávských zemích, dostala pozvání k práci v USA. To znamenalo uzavření kontraktu, ale Leanderová se rozhodla z rodinných důvodů (dvě školou povinné děti vyloučily svým způsobem možnost pracovat v USA) pro práci v Evropě a zavázala se spol. Universum film AG a pokračuje v nahrávání písní, což se pro ni stalo vysoce rentabilní. V roce 1930 natáčí písně i ve Švédsku a jako Hanna Glavariová v operetě Franze Lehára – Veselá vdova – Lustige Witwe a sklízí úspěchy na divadelních scénách. V roce 1931 se rozvedla s Nilsem Leanderem. Hostuje na vídeňské operetní scéně, hraje v rakouském filmu roli kabaretní hvězdy.

V roce 1936 uzavřela smlouvu s německou filmovou spol. UFA v Berlíně. Bylo o ní známo, že si je vědoma své hodnoty a stal se z ní mimořádně dobrý obchodník a vyjednavač. Vždy si dokázala zajistit ten nejlepší honorář. Údajně jí Joseph Goebels - ministr propagandy přezdíval Enemy Německo. Jako hvězda UFY hrála v desíti filmech, vesměs velmi úspěšných. Tato spolupráce však měla pro Zarah Leander také negativní dopad. Přestali ji zvát do zahraničí, takže mimo Rakousko a Německo vyzískala silnou politickou kritiku a izolaci. Pravda byla však podle spolehlivých pramenů taková, že na rozdíl od jiných filmových hvězd té doby, se Leanderová, právě tak jako Olga Tschechowa nestýkala se členy strany, neměla žádnou funkci a neúčastnila se oficialit víc, než kdokoliv jiný. Část z operet, ve kterých hrála: Franz Lehár - Die lustige Witwe, Ralph Benatzky - Axel an der Himmelstür, Ernst Nebhut, Peter Kreuder - Madame Scandaleuse Oscar Straus - Eine Frau, die weiß, was sie will, Lady aus Paris,a.j.

Zarah Leander hrála přibližně podobný typ rolí, člověk by mohl říct, že mu často mohlo připadat, že hrála sama sebe. Vždy to byla osudová žena – nebo-li femme fatale, nezávislá, tajemná, krásná, sebejistá. Její často melancholické písně měly i frivolní podtext. Uprostřed války v roce 1942, natočila Zarah dva největší „hity“ ve své kariéře – její hluboký hlas slyším jako dnes – byla to píseň, která měla být hymnou naděje na přežití : ….davon geht die Welt nicht unter a …já vím, že se někdy stane zázrak - Ich weiß, es wird einmal ein Wunder gescheh'n. Bohužel byly právě tyto dvě písně obsahem nacistické propagandy, ale současně se dá uznat, že díky tomu si výklad písně v celé Evropě dokázal snad každý vybrat to správné a dobré, pro osvobozující pocity snad lepší budoucnosti a konce války. Z filmů, kterých natočila třicet to jsou - Premiera, Zu neuen Ufern s Willy Birgelem, Viktorem Staalem, La Habanera s Ferdinandem Marianem, Heimat s Paulem Hörbigerem, Leo Slezakem, Der Blaufuchs s Willy Birgelem, Paulem Hörbigerem, Es war eine rauschende Ballnacht s Marikou Rökk, Paul Dahlke, Das Herz der Königin opět s Willy Birgelem, Axelem von Ambesser, Die große Liebe s Viktorem Staalem, Paulem Hörbigerem, Damals a Hans Stüwe, který byl současně posledním filmem a měl premiéru 3.3.1943. I když neexistují žádná přesná čísla je nanejvýš pravděpodobné, že Zarah Leader překročila veškerá možná čísla v podobě natočených skladeb před rokem 1945.

Její vilu v módní části Berlína zasáhlo bombardování. Rozhodla se proto zrušit veškeré závazky v Německu a odjíždí do Švédska, kde si koupila zámek nedaleko Stockholmu na Lönö. Po porážce Německa v bitvě o Stalingrad se začalo veřejné mínění ve Švédsku, obracet na stranu proamerickou a prospojeneckou a Zarah byla v očích lidí spojena s nacistickou propagandou, i když to nebyla veskrze její zásluha. Sama o sobě vždycky tvrdila, že je naprostý politický analfabet, a že hrála a zpívala vždy jen s úmyslem potěšit lidi. Postupně se jí podařilo své okolí svými postoji přesvědčit. Za nějaký čas získává angažmá na švédské scéně. Po válce uspořádala koncertní turné po Německu a Rakousku, natočila nové snímky, a hostovala i v muzikálech. Byl to pro ní krásný návrat, protože zjistila, jak ji měli lidé rádi, a že - nezapoměli. Po válce hrála v několika filmech a televizních show.

V roce 1981, krátce poté, co ukončila svou uměleckou kariéru, zemřela dne 23.6.1981 ve Stockholmu ve věku 74 let na mrtvici. Zarah Leader natočila 30 filmů.

Marta Holubová – clara.bow

Autor: clara.bow