Zpěvačka Petra Janů pochází z Prahy, kde také vyrůstala, po rozvodu rodičů ale většinu dětství strávila u babičky, později pak žila s matkou, která se znovu provdala. Již jako dítě zpívala ve sboru, zpěvu s amatérskými kapelami se věnovala i jako studentka Střední ekonomické školy v Turnově, kterou ukončila v roce 1970 maturitou a začala pracovat jako účetní. Další poloprofesionální zpívání ji přivedlo do soutěže Mladá píseň v Jihlavě, kde získala Stříbrný řetěz (1972; tehdy byla zpěvačkou náchodské skupiny Styl). To upoutalo pozornost hudebníků a na doporučení Pavla Větrovce se přihlásila do konkurzu v divadle Semafor. Jiří Suchý tehdy hledal náhradu za Hanu Zagorovou do představení Kytice, Petra Janů v konkurzu uspěla a v trvalém angažmá setrvala v Semaforu pět let (1972-1977). Tehdy také přesmyčkou svého jména vytvořila umělecký pseudonym, protože na hudební scéně se již pohybovala zpěvačka stejného jména (Jana Petrů, *1938), která ovšem v této době veřejně již téměř nevystupovala.

Vedle práce v Semaforu (kromě zmíněné Kytice to byla další úspěšná představení jako Má hlava je včelín nebo Zuzana v lázni) pracovala Petra Janů i na svém pěveckém profilu, poprvé na sebe výrazně upozornila s písní Stromy, která získala ocenění na Bratislavské lyře (1976). Vyvinula se v osobitou rockerku, ale pěvecký styl a žánr, který zpívala, tehdy jen těžko hledal cestu do médií, spíše si jí zatím všímali hudební odborníci. V roce 1977 odešla ze Semaforu a jako sólová zpěvačka začala spolupracovat s Otou Petřinou a Zdeňkem Rytířem. Jejich první společnou LP desku Motorest (1977) provázel značný úspěch, na který pak Petra Janů navázala s dalším úspěšným projektem Exploduj (1979). V hlavní roli zpěvačky se v té době objevila ve filmu KONCERT (1980) s kriminální zápletkou. Snímek však neměl nijak valný úspěch ani tenkrát a dnes patří mezi zapomenuté.

Již jako mladá si Petra Janů stanovila cíl důstojně zestárnout se svým publikem. S tím také souvisí její – pro mnohé překvapivý – přechod ke komerčnější produkci, k němuž zamířila v první polovině 80. let, ale nakonec právě jako zpěvačka středního proudu dosáhla vrcholu popularity. Nějakou dobu se její prezentace rocku překrývala s postupným přerodem ve zpěvačku kantilén (vzpomeňme například na slavný duet To máme mládež z roku 1983 s Věrou Špinarovou nebo převzatou italskou melodii Moje malá premiéra ze stejného roku). Jejím posledním projektem v oblasti rocku byla LP deska duetů Jedeme dál (1985) s Petrem Jandou. V následujícím roce zabodovala na Bratislavské lyře s písní S láskou má svět naději (1986). Následovaly úspěšné desky Už nejsem volná (1986), S láskou... (1987) a Petra 88 live (1988), na něž navazovala četná spolupráce s televizí. Konec osmdesátých let byl pro Petru Janů sérií velkých úspěchů doma i v zahraničí, mimo jiné třikrát zvítězila v anketě Zlatý slavík (1987-1989). Její zpěv tehdy zazněl i z několika dalších filmů, jako herečka stála znovu před kamerou ve filmu MŮJ HŘÍŠNÝ MUŽ (1986).

Stejně jako řada jiných zpěváků, tak i Petra Janů prožila po roce 1989 dočasný útlum a snížený zájem publika, poměrně rychle se ale znovu prosadila jako interpretka nadčasových záležitostí (například skladby G. Gershwina vydané na CD a prezentované na koncertě v Rudolfinu v roce 1993). Doménou práce Petry Janů se v průběhu devadesátých let stal především muzikál, prvním z nich byli Bídníci z roku 1992 ve Vinohradském divadle. Z pozdějších let byly mimořádně úspěšné projekty Hamlet, Krysař, Tři mušketýři, Galileo nebo Angelika. Za postavu královny Anny ve Třech mušketýrech byla Petra Janů v roce 2004 nominována na cenu Thálie v žánru muzikál. Vytížení v muzikálech omezilo u Petry Janů koncertní vystupování, i když nadále jako sólová zpěvačka vystupuje poměrně často.

Vlastní sólová alba se v devadesátých letech stala spíše sporadickou záležitostí, v reedicích vyšly starší nahrávky a několik výběrových alb korunoval reprezentativní výběr na dvou CD Já jsem, jaká jsem (2004). V poslední době se hudebnímu publiku Petra Janů připomněla albem muzikálových melodií Vzpomínky (2009), po delší době vydala také CD s novými nahrávkami (Kouzlo, 2009). Bezmála čtyřicetiletá pěvecká kariéra Petry Janů je zajímavá svými přechody mezi různými žánry, v každém z nich ale dosáhla maximálního úspěchu u široké veřejnosti i odborné kritiky. Snad i to je důvod, proč není předmětem přehnaně nadšených nebo naopak nenávistných emocí, jako je tomu u jiných zpěvaček, obecně je ale vnímána jako jedna z předních osobností naší populární hudby.

Manželem Petry Janů je od roku 1978 producent Michal Zelenka, který je zároveň jejím manažerem.

Autor: argenson

Narodila se v Motole a do jedenácti let žila v Ruzyni u babičky, protože se rodiče brzy rozvedli a tak nevěděli, co se sebou a s ní. Když šla do páté třídy, přestěhovala se k mamince, která se znovu vdala. Rodičům se časem narodili její dva nevlastní bratři (od maminky) a jedna nevlastní sestra (od tatínka).
V roce 1972 byla druhá v celostátní zpěvácké soutěži a byla pozvána na konkurz do Semaforu. Podepsanou smlouvu do divadla držela v ruce ještě tentýž den.
Současně se Semaforem vystupovala Petra Janů v divadélku Ateliér, kde se seznámila s produkčním Petrem Zelenkou. Nejdříve ho nenáviděla. Ale od nenávisti je hrozně blízko k lásce, najednou se to zlomilo a byli sestěhovaní. V roce 1978 se vzali.
Pod vedením Zelenky a Z. Rytíře nazpívala několik rockoných alb. Po revoluci začala účinkovat v muzikálech, napr. Bídníci, Sny svatojánských nocí.
V roce 1996 měla vážnou nehodu, rok a půl chodila o berlích. Když se dala dohromady, dostala nabídku hrát Sladkou Sue v muzikálu Někdo to rád horké. Šla do toho. Poté dostala nabídku od Janka Ledeckého, aby hrála jeho maminku v Hamletovi. Po Hamletovi následoval muzikál Krysař.
Nikdy netoužila po tom pořídit si miminko.

Autor: ajaajena