Karel Hlušička

Karel Hlušička pochází z rodiny pánského krejčího, za okupace byl v Praze přijat na konzervatoř, ale ke studiu nenastoupil, protože byl totálně nasazen v továrně na letecké přístroje, v květnu 1945 se pak aktivně zúčastnil bojů v pražských ulicích, životní zkušenost jej přivedla do řad Komunistické strany. Po válce se vrátil na konzervatoř, ale po roce přestoupil na Státní konzervatoř v Brně, kterou absolvoval v roce 1949. V letech 1949-1959 hrál v Krajském oblastním divadle v Českých Budějovicích, kde se prosadil také jako režisér. V roce 1959 pak natrvalo zakotvil v pražském Divadle S. K. Neumanna, respektive později Divadle pod Palmovkou. Jeho ostře řezaná tvář jej předurčovala na divadle k rolím drsných chlapů, případně zločinců, podobné typy nezřídka představoval i před filmovou nebo televizní kamerou. Z jeho významných divadelních rolí připomeňme hry Hamlet, Dvanáct rozhněvaných mužů, Sluha dvou pánů nebo Dalskabáty. I po odchodu do důchodu pohostinsky účinkoval na různých pražských scénách.

Svůj filmový debut si Hlušička odbyl až dva roky po příchodu do Prahy; jeho první filmovou rolí byla postava Antonína ve filmu KDE ŘEKY MAJÍ SLUNCE (1961), poté hrál menší role v dalších filmech. Svou nejvýznamnější roli vytvořil v umělecky hodnotném filmu UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE (1970). V roce 1970 byl Karel Hlušička pro své politické postoje vyškrtnut z Komunistické strany, což se pak v první polovině 70. let odrazilo na jeho omezených možnostech filmování. Normalizační kinematografie mu nicméně následně poskytla řadu příležitostí, byť daní za možnost opět filmovat byly schématické role převážně kladných hrdinů stojících politicky na „správné“ straně (ZATYKAČ NA KRÁLOVNU, 1973; ZBRANĚ PRO PRAHU, 1974), z typologie Hlušičkových postav vybočují filmy POČKÁM, AŽ ZABIJEŠ (1972), VÝSTŘELY V MARIÁNSKÝCH LÁZNÍCH (1973) nebo DRSNÁ PLANINA (1979), kde hrál prvoplánově záporné postavy. Objevoval se také v televizních inscenacích a seriálech, po roce 1989 se několikrát uplatnil ve filmech zahraničních produkcí, zatím naposledy ztvárnil postavu soudce v televizním filmu NENÁVIST (1999).

Karel Hlušička od mládí spolupracoval s rozhlasem, začal již za brněnských studií v roce 1946, poté v Českých Budějovicích, od konce 50. let pak v Praze, recitoval verše, realizoval četby na pokračování a prosadil se mimo jiné jako režisér rozhlasových her. Dlouhodobě se uplatňoval také v dabingu, již v 60. letech jeho hlas zněl například ve Třech mušketýrech nebo ve Vinnetouovi. Za celoživotní mistrovství v tomto oboru získal v roce 2004 Cenu Františka Filipovského.

Karel Hlušička byl v 60. letech ženatý s Marií Krejčovou, s níž má dvě děti, nyní žije s bývalou primabalerinou a současnou choreografkou Ludmilou Královou.

Autor: argenson

KAREL HLUŠIČKA (nar. 25.8.1924, Praha – zem. 10.11.2016, Praha) pocházel z rodiny pánského krejčího (též poštovního zaměstnance) a modistky. Za okupace složil sice přijímací zkoušky na pražskou Státní konzervatoř, ale byl totálně nasazen v továrně na letecké přístroje. Během květnového povstání 1945 se aktivně účastnil bojů. Po válce se na školu vrátil, ale za rok přešel na státní konzervatoř do Brna, kterou nakonec absolvoval (1949). První angažmá získal v Krajském oblastním divadle v Českých Budějovicích, kde se věnoval také režii. Od roku 1959 byl dlouholetým členem Divadla S. K. Neumanna v Praze, respektive Divadla pod Palmovkou (Ruy Blas, Úklady a láska, O myších a lidech, Casanova, Amadeus, Caligula). Štíhlá postava a ostře řezané rysy tváře jej předurčily do rolí tvrdých poctivých chlapů nebo naopak nelítostných zločinců. Na filmovém plátně se uvedl jednou z ústředních postav zmrzačeného syna tyranského mlynáře Antonína Bilanského v adaptaci románu Marie Majerové Nejkrásnější svět pod názvem Kde řeky mají slunce. Během 60. let se uplatňoval před kamerou v drobných rolích, většinou funkcionářů (Vánice, Úplně vyřízený chlap) a vojáků (Lidé z maringotek, Maratón). Velké, ovšem často schematické úlohy měl v tendenčních a politicky exponovaných filmech normalizační kinematografie (posunovač Jan Chýň v dobrodružném dramatu Zbraně pro Prahu). Nevyhnuly se mu ani postavy ryze negativní, většinou ve filmech s tematikou německé okupace a jejích důsledků: bestiální velitel koncentráku Dörner (Počkám, až zabiješ), nacistický vrah Eckert (Výstřely v Mariánských Lázních), bezohledně vraždící zrádce s krycím jménem Strejda (Drsná Planina). Nejcennější položkou jeho filmografie však zůstala postava bývalého krotitele koní z hřebčince, tatínka malého Adama v jímavém snímku podle knihy Alana Marshalla Už zase skáču přes kaluže. Charakterově protikladné role vytvářel i v početných TV inscenacích a v seriálech Sňatky z rozumu (1968, 30 případů majora Zemana (1974–79), Slovácko sa nesúdí (1974), Ve znamení Merkura (1978), Robinzoni z Kronborgu (1978), Dlouhá bílá stopa (1982), Sanitka (1984), Povstalecká historie (1984), Gottwald (1986), Malé dějiny jedné rodiny (1988-89), Případ pro zvlášní skupinu (1989), Obyčejná koňská historie (1990), Hotel Herbich (1999), Pra, pra, para (2000), Cesty domů (2010) a Stopy života (2014). Intenzivně spolupracoval s rozhlasem a dabingovými studii, kde za celoživotní mistrovství v dabingu získal Cenu Františka Filipovského (2004). Jeho portrét zachytil David Laňka v knihách Nekončící potlesk aneb Galerie nezapomenutelných (2000) a Herecká tajemství (2010). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1995). – Filmografie: Rok života (TV-1960; r. Jaroslav Novotný), Kde řeky mají slunce (1961; r. Václav Krška), Ledové moře volá (1961; r. Hanuš Burger), Vánice (1962; r. Čeněk Duba), Černá dynastie (1962; r. Štěpán Skalský), Deštivý den (1962; r. Jiří Bělka), S nimi přichází smrt (TV-1962; r. Miloslav Zachata), Sganarel lékařem (TV-1962; r. Jiří Bělka), Skok do tmy (1964; r. Vladimír Delong), Úplně vyřízený chlap (1965; r. Vladimír Čech), Hra o životě a smrti (TV-1965; r. Jiří Bělka), Lidé z maringotek (1966; r. Martin Frič), Doktor a běsi (TV-1965; r. Jiří Bělka), Maratón (1968; r. Ivo Novák), Vesuv (TV-1968; r. Jiří Bělka), Už zase skáču přes kaluže (1970; r. Karel Kachyňa), epizoda Šprýmař (TV-1970; r. František Filip) z cyklu Bližní na tapetě, Cesty mužů (1972; r. Ivo Toman), Moc bez slávy (TV-1972; r. Jan Matějovský), Horolezci (TV-1972; r. Bruno Šefranka), Dny zrady (1973; r. Otakar Vávra; hlas), Počkám, až zabiješ (1973; r. Stanislav Černý), kr. f. Poslední rozhovor (1973; r. Jan Ekl), Výstřely v Mariánských Lázních (1973; r. Ivo Toman), Zatykač na královnu (1973; r. Dušan Klein), Hliněný vozíček (TV-1973; r. Marie Poledňáková), Poslední dny (TV-1973; r. Jan Matějovský), Noc oranžových ohňů (1974; r. Zbyněk Brynych), Zbraně pro Prahu (1974; r. Ivo Toman), Černá horečka (TV-1974; r. Jiří Bělka), Záhady v Alleghe (TV-1974; r. Vladimír Kavčiak), Poslední královna (TV-1974; r. Zdeněk Kubeček), Velký oblouk (TV-1974; r. Jiří Bělka), Tam kde hnízdí čápi (1975; r. Karel Steklý; hlas), Ať hodí kamenem (TV-1975; r. Eva Sadková), Když Praha povstala (TV-1975; r. Antonín Dvořák), Ten kůň musí pryč (TV-1975; r. Věra Jordánová), Hodinky šly pěšinkami (TV-1975; r. Věra Jordánová), Osvobození Prahy (1976; r. Otakar Vávra), povídka Zelenáči 1945 (r. Ivo Toman) z filmu Boty plné vody (1976), Dům Na Poříčí (1976; r. Jiří Svoboda), Akce Býčí oko (TV-1976; r. Jiří Bělka), Ve znamení Tyrkysové hory (1977; r. Ivo Toman, Najdangín Njamdavá), Volání rodu (1977; r. Jan Schmidt), Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (TV-1977; r. Antonín Dvořák), Nikola Šuhaj loupežník (TV-1977; r. Evžen Sokolovský), Mílaři (TV-1977; r. Karel Pokorný), Hrozba (1978; r. Zdenek Sirový), Zítřek bez záruky (TV-1978; r. Jiří Bělka), Lakomec (TV-1978; r. Antonín Dvořák), Drsná Planina (1979; r. Jaroslav Soukup), Příbuzenstvo (TV-1979; r. Zdeněk Kubeček), Lišaj smrtihlav (TV-1979; r. Miloš Bobek), Matka (TV-1979; r. Evžen Sokolovský), Poslední koncert (TV-1979; r. Jiří Bělka), Pomsta mŕtvych rýb (1980; r. Dušan Kodaj), Sedm Spartakových dní (TV-1980; r. Jiří Bělka), Anna proletářka (TV-1980; r. Antonín Dvořák), Gorkij o Leninovi (TV-1980; r. Jiří Bělka), kr. f. Hledání modrého tónu (1980; r. Zdeněk Troška), Dostih (1981; r. Jaroslav Soukup), Súdim ťa láskou (1981; r. Vladimír Kavčiak), La chanson du mal-aimé (1981, Píseň nemilovaného; r. Claude Weisz), Vůně domova (TV-1981; r. Petr Tuček), kr. filmy Až budeme dospělí (1981; r. Zdeněk Zelenka) a Favoritův den (1982; r. Milan Cieslar), Plaché příběhy (1982; r. Dobroslav Zborník, Zdeněk Flídr, Tomáš Tintěra; hlas), Myslím, že vím (TV-1982; r. Jiří Bělka), Zelená je tráva (TV-1982; r. Zdeněk Kubeček), Salvador, sedmnáctého března krátce po páté (TV-1982; r. Vladimír Kavčiak), Pasáček z doliny (1983; r. František Vláčil), Karel Hynek Mácha (TV-1983; r. Vladimír Kavčiak), Rubikova kostka (TV-1984; r. Jiří Svoboda), Této noci v tomto vlaku (TV-1984; r. Jiří Svoboda), Převozník (TV-1984; r. Petr Tuček), Pozvánka psaná antikvou (TV-1985; r. Jana Semschová), Jamamba (TV-1985; r. Svatava Simonová), Outsider (1986; r. Zdenek Sirový), Případ nevinné řeky (TV-1986; r. Vladimír Karlík), Horečka (TV-1986; r. Jiří Svoboda), O zatoulané princezně (1987; r. Antonín Kachlík), Karanténa (TV-1987; r. Vladimír Kavčiak), Poslední kapitulace (TV-1987; r. Vladimír Kavčiak), Ať přiletí čáp, královno! (TV-1987; r. Jiří Adamec), Polní mše (TV-1988; r. Jiří Bělka), Setníkův štít (TV-1988; r. Jiří Bělka), Celý svet nad hlavou (TV-1989; r. Stanislav Párnický), F-E-D-A (TV-1989; r. Hans Abramson – TV), Jak chytit krokodýla (TV-1989; r. Zdeněk Kubeček), Morové povětří (TV-1989; r. Jiří Bělka), kr. f. Noční depeše (1989; r. Petr Hvižď), Popel a hvězdy (TV-1990; r. Vladimír Kavčiak), Maigretův první případ (TV-1991; r. Jana Semschová), Stalingrad (1992, Stalingrad; r. Joseph Vilsmaier), Lady Macbeth von Mzensk (TV-1992, Lady Macbeth z Mcenského újezdu; r. Petr Weigl), kr. f. Omyl doktora Horna (1992; r. Igor Chaun), Kaspar Hauser (1993, Kašpar Hauser; r. Peter Sehr), Il giovane Mussolini (1993, Mladý Mussolini; r. Gianluigi Calderone – TV), Mistr Kampanus (TV-1993; r. Zdenek Sirový), Muž v pozadí (TV-1995; r. Pavel Háša), Arrowsmith (TV-1997; r. Zdeněk Zelenka), Bronzová koruna (TV-1997; r. Svatava Simonová), Královny kouzelného lesa (TV-1998; r. Svatava Simonová), Nenávist (TV-1999; r. Dušan Klein), Mořská brána (TV-1999; r. Svatava Simonová), kr. f. …umírám! (2004; r. Adrian Kukal), Hrobník (TV-2008; r. Dušan Klein), Archiv (TV-2009; r. Lucie Bělohradská), 7 dní hříchů (2012; r. Jiří Chlumský), Případ pro rybáře (TV-2013; r. Lucie Bělohradská), Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů (TV-2014; r. Petr Nikolaev).

Zdroj: -fik- / NFA