Výrazný představitel menších rolí Vladimír Hlavatý se narodil v Praze r. 1905 a herecké vlohy zdědil po otci Františkovi, nadšeném ochotníkovi a režisérovi němých filmů. Ostatně i Vladimírova sestra Věra se stala (i když nepříliš známou) herečkou.

Vladimír Hlavatý po studiích hostoval v Tylově divadle, potom odešel na zkušenou do Plzně a českých Budějovic, nicméně po zbytek uměleckého života zůstal věren činohře Divadla na Vinohradech a působil tam úctyhodných 60 let (1929 - 1989). Své dlouholeté zkušenosti předával mladším kolegům jako externí pedagog na DAMU a své bohaté životní vzpomínky shrnul do autobiografie MONOLOG HERCE Z VINOHRAD.

Osobní tragédii si protrpěl na přelomu r. 1951/52, kdy mu v rozmezí tří týdnů nečekaně zemřeli oba rodiče.

Vladimíra Hlavatého si pamatujeme především jako laskavého, charakterního herce, který svým chápavým přístupem k životu zahřál u srdce - z jeho více než 160 rolí si připomeňme alespoň některé: nešťastný student Špína ve FILOZOFSKÉ HISTORII (1937), farář v DÍVCE V MODRÉM (1939) a řada menších úloh - PALIČOVA DCERA (1941), TŘINÁCTÝ REVÍR (1946), ALENA (1947), ŽELEZNÝ DĚDEK, VES V POHRANIČÍ (1948), NĚMÁ BARIKÁDA (1949), HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ (1952).

Jednu z mála obsahově velkých rolí si "střihnul" ve snímku PEKAŘ JAN MARHOUL (1953), mihnul se ve Vávrově historické epopeji JAN ŽIŽKA (1955), v dramatech SYNOVÉ HOR (1956), VYŠŠÍ PRINCIP (1960), HLÍDAČ DYNAMITU (1963) nebo ve slavném ATENTÁTU (1964).

Vídávali jsme ho i v epizodních rolích mnoha seriálů - PAN TAU (1970), F. L. VĚK (1971), ŽENA ZA PULTEM (1977), DYNASTIE NOVÁKŮ (1982), SANITKA (1984), VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE (1985).

K posledním filmovým počinům patří malá úloha v seriálu RODÁCI (1988), kdy se rozloučil s herectvím. O čtyři roky později, dva dny před svými 87. narozeninami - 27. 10. 1992 se tento laskavý starší pán odebral do hereckého nebe.

Autor: angelika1964