Ještě než odmaturoval na malostranském gymnáziu v Hellichově ulici, v jehož proslulém divadelním kroužku působil, získal zkušenost v televizi i ve filmu. I když se přihlásil na DAMU, dal nakonec přednost angažmá v Divadle na Vinohradech (1966-93), na jehož scéně postupně vyzrál z představitelů vitálních, nezkušených mladíků v hereckou osobnost, schopnou vystihnout povahovou rozmanitost mužských typů středního věku v komediální i v tragické poloze (Grandlehárna, Loupežník, Car Fjodor, Hamlet, Revizor, Zločin a trest, Cyrano z Bergeraku, Oidipus). V kinematografii zaujal citlivými portréty bezelstných dospívajících chlapců ve stěžejních filmech poloviny 60. let: vystrašený Honza v psychologické studii Finský nůž, introvertní Michal v Mášově Bloudění, nesměle zamilovaný student Vojta ve Vávrově adaptaci Hrubínovy Romance pro křídlovku, německý voják v Kočáru do Vídně. Pozvolna se propracovával i ke komediálním postávám, často po boku Daniely Kolářové, jak v televizi (seriál Taková normální rodinka, triptych Podnájemníci, Otec nebo bratr a Dopis psaný španělsky) tak ve filmu: kralevic Karel (Slasti Otce vlasti), královský šenk Pešek (Noc na Karlštejně) a frajerský traktorista Honza (Léto s kovbojem). Během 80. let navázal úspěšnou spolupráci s Jiřím Menzelem, v jehož komediích podle literárních předloh ztělesnil svérázné, podivínské a tragikomické figurky: pábitelský strýc Pepin (Postřižiny), nadšený sběratel veteše Leli (Slavnosti sněženek) a suchopárný zámecký knihovník Bernard Spera (Konec starých časů). Poslední pravidelnější návraty na plátno absolvoval převážně v dobových kostýmech, např. jako kaplan (Oldřich a Božena), žoldnéř Zajíc (Dva na koni, jeden na oslu), král Ctirad (Nesmrtelná teta) a stárnoucí quijotovský rytíř Kornelius (O perlové panně). Velké popularity dosáhl díky televizi jako oblíbený protagonista mnoha inscenací a filmů, pohádek a seriálů, jež reprezentují zejména tituly Záhada hlavolamu (1969), Taková normální rodinka (1971), Byl jednou jeden dům (1974), Žena za pultem (1977), Ve znamení Merkura (1978), Nemocnice na kraji města (1978; 1981; 2003), Plechová kavalérie (1979), Dnes v jednom domě (1980), Lucie postrach ulice (1980), Dynastie Nováků (1982), Dobrá Voda (1982), Doktor z vejminku (1982), Sanitka (1984), My všichni školou povinní (1984), Synové a dcery Jakuba skláře (1985), Slavné historky zbojnické (1985), Cirkus Humberto (1988), Dido – Geheimnis des Fisches (1991), Hříchy pro pátera Knoxe (1992) a Pojišťovna štěstí (2004). Ačkoliv v roce 1993 ohlásil ukončení herecké kariéry, své rozhodnutí již několikrát porušil. V roce 1997 převzal po Zdeňku Svěrákovi moderování vzpomínkového TV pořadu Úsměvy českého filmu, z něhož připravil čtyři svazky knih Album úsměvů. Analýzu jeho filmové tvorby přinesl Jan Jaroš v knížce Jaromír Hanzlík (Praha, ČSFÚ 1988).
Filmový přehled 2009/9

Jaromír Hanzlík sa narodil v roku 1948 v Českom Těšíne. Otec bol herec a kabare-tiér, matka pracovala ako asistentka réžie v Čs. televízii. V roku 1966 ho prijali na studium herectva na pražskej DAMU, ale miesto do školy nastúpil do pražského Divadla na Vinohradoch. V tomto známom divadle sa rýchlo stal jedným z popredných členov a vytvoril tu postavy v hrách, ktoré patria k základným hodnotám českej i svetovej dramatiky (Loupežník, Hamlet, Car Fjodor, Revizor, Zločin a trest, Cyrano z Bergeracu, Oidipus..)

Po prvý krát si zahral vo filme ešte ako študent gymnázia v roku 1965 v drámach Fínsky nôž a Každý mladý muž. Aj tu mal šťastie na vynikajúce osobnosti - film Každý mladý muž režíroval výrazný predstaviteľ novej vlny, scenárista a dramaturg Pavel Juráček a okrem Pavla Landov-ského v ňom hral aj neskorší prezident Václav Havel. V roku 1966 účinkoval pod vedením režiséra Otakara Vávru vo filme Romance pro křídlovku po boku Zuzany Cigáňovej. V Masovom Bloudění riešil jeho hrdina vzťah k rodičom, v Kachyňovom filme Kočár do Vídně predstavoval zasa zúfalého nacistického vojačika, ktorý sa snaží ujsť pred koncom vojny do bezpečia.

V roku 1969 dostal úlohu v historickej komédii Slasti otce vlasti, v ktorej sa prvý raz objavil s Danielou Kolářovou. Tá sa stala jeho častou hereckou partnerkou v divadle aj vo filme (Noc na Karlštejně, Léto s kovbojem, seriál Taková normální rodinka). V neskorších rokoch stvárnil asi 40 filmových a televíznych úloh. Zahral si v mnohých českých seriáloch - Byl jednou jeden dům, v trilógii Podnájemníci s Ivanou Andrlovou, v Nemocnici na okraji mesta, v Sanitke a v úspešnom Cirkuse Humberto. V 80. rokoch spolupracoval s režisérom Jiřím Menzlom na filmoch nakrútených podľa Bohumila Hrabala - Postřižiny a Slavnosti sněženek a na filme Konec starých časů podľa Vladislava Vančuru. O štyri roky neskôr opustil Vinohradské divadlo a žil v zahraničí. V Českej televízii pätnásť rokov uvádzal spomienkový program venovaný českému filmu - Úsměvy.

Hanzlíkov talent bol natoľko výrazný, že sa stal symbolom svojej doby a filmy, v ktorých vytváral rozmanité portréty dospievajúcich chlapcov iba ťažko si hľadajúcich miesto v živote, pôsobili na niekoľko generácií mladých filmových divákov.

katalog 17.ArtFilmFestu 2009/196

Jeho otec působil na operetních scénách. On sám hrál dětské role v TV inscenacích a zaujal již v představeních divadelního kroužku malostranské střední školy (gymnázia). V roce 1966 se bez oficiálního studia herectví stal členem souboru Divadla na Vinohradech, kde vytvořil řadu významných rolí. V 7O. letech patřil k nejpopulárnějším hercům mladší generace. V 90. letech omezil svoji uměleckou činnost (bez trvalého divadelního angažmá) a mimo občasné filmové a TV role se věnonuje mimodivadelním podnikatelským aktivitám. V roce 1997 začal moderovat cyklus TV programů o českých filmových hercích Úsměvy.